O mojí babičce - Anna Skýbová - (GP24-K1)

Jednou jsem se ptala mojí babičky, ať mi vykládá, jak to bylo kdysi. Venku bylo slyšet padání sněhu a v dálce sáňkovaly děti. Kolem babiččina domu prošla nějaká maminka s dítětem a já jsem měla pocit, že nás slyší.

Babička začala vyprávět. Když jsem byla malá, chodila jsem pěšky i do první třídy. Chodila jsem do Petřvaldu do školy. Učila jsem se někdy dopoledne, někdy odpoledne. My jsme se neučili na základní škole angličtinu, my jsme se učili ruštinu. Venku prošla malá holka, která táhla sáňky a zvědavě se zastavila. Řekla jsem si v duchu, asi nás fakt slyší. Babi povídala dála: „Jednou jak jsme se učili český jazyk, tak se paní učitelka Vránová, ta nás totiž učila, trošku pohupovala na židli až najednou…“ babi se odmlčela a já jsem se začala smát. Pak jsem babi doplnila: „Zmizela pod stolem, ne?“ „Ano“ řekla babi a taky se začala smát. Holčička venku se kupodivu taky začala smát. „Ona nás slyší?“ zeptala jsem se sama sebe. „Asi ano.“ zas jsem si odpověděla.  Babi vyprávěla dál: „No a pak vylezla a řekla: Nic mě nebolí.“ A holka venku se začala ohmatávat. Já jsem si myslela, že něco ztratila, ale teď si myslím, že to jen dělala. Potom nám babi vyprávěla další věci, ale já jsem si zapsala jen tuhle. No teda, ne jen tuhle, ještě jsem napsala tuto.

Babi mi ještě vyprávěla, že jednou když psaly písemku z českého jazyka se jí zeptala jedna její kamarádka…., jak to slovo dořekla, zašustila v kuchyni voda, jak si moje sestra nalévala vodu a potom ji začala rychle pít, aby se ještě něco dozvěděla. Ta holka venku byla tak moc netrpělivá, že až skákala a tak jsem řekla: „Babi, povídej dál…“ protože se až zastavila v mluvení.

Babi povídala: „No,.. ať ji poradím, ale pak to viděla učitelka a okřikla mě…..“

K holce venku přibíhala její maminka celá naštvaná. „Hano, marš domů, už se tu  potuluješ půl hodiny.“ a ukázala nejspíš k domu té holky Hany. Hana se tím směrem rozběhla tak rychle, že tam zapomněla sáňky, tak jí je vzala její máma.

Babi vykládala dál…  „….a učitelka řekla, ať ji nechám na pokoji. Tak jsem jí už neradila a ona mě o přestávce zbila tak, že jsem jednu vyučovací hodinu sotva chodila nebo kulhala.“

Já už musím, řekla jsem a rozloučila jsem se s babičkou a potom jsem šla domů. Dnes totiž jedeme na Louskáčka na ledě.