Můj narozeninový dárek - Barbora Tomíčková - (RH-K2)

Chtěla bych vám vyprávět příhodu, která se mi opravdu stala.

Letos jsem oslavila své první kulaté narozeniny. Bylo mi deset let. Jako každý rok se na mé oslavě sešla celá rodina. Dostala jsem krásné dárky. Avšak největší radost mi udělaly tyhle dva. Jízda osobním vozidlem Škoda FABIA a nákladním vozidlem TATRA na polygonu v Ostravě a vstupenky do miniZOO Vendryně, ve které jsem si mohla sama nakrmit dva druhy zvířátek. Byly to surikaty a lemuři. Moc jsem se na to těšila.

Vše se odehrálo na konci letních prázdnin. S mamkou, babičkou a dědou jezdím na chatu do Horní Lomné. Je to malá vesnička za Jablunkovem, kousek od Slovenska. Také je to kousek od Vendryně, kde se nachází miniZOO. Dosud jsem do ní nezavítala. Návštěvu jsme s panem majitelem domluvili dopředu po telefonu, aby surikaty a lemury nenakrmili sami dříve. Já bych pak o ten zážitek přišla.

Když jsme dojeli na místo, dostala jsem hned u vstupu krmení i pro další zvířátka, která tam bydlí. Bylo jich docela dost. Třeba papoušek, želvičky, králíčci, svišť, alpaky, morčátka.

Po seznámení se všemi zvířátky jsem byla panem ošetřovatelem vpuštěna přímo do výběhu pro surikaty. Jmenovaly se vtipně, Andrejka a Babiško. Musela jsem si dřepnout, protože jsou malinké a bály by se mě. Jako krmení ode mě dostaly živé housenky. S velikou chutí je chroupaly. Bylo dost nepříjemné ty housenky vytahovat z kelímku a krmit je. Zvládla jsem to.

Zbývalo krmení lemurů. Byli dva. Jmenovali se Ťapinka a Sabinka. Byli krásní. Než jsem ale mohla jít za nimi do výběhu, musela jsem si pořádně umýt ruce. Jinak by mohli onemocnět. Víte, co mají lemuři rádi? Jsou to mlsouni. Nejraději mají banán, dále hroznové víno a pak borůvky. Stejně jako já, jen v přesně opačném pořadí. Při krmení mě pan ošetřovatel chvíli natáčel, abych měla památku. Měla jsem trochu strach. Skákali všude kolem mě. Z kelímku jsem vytáhla kolečko banánu a nabídla jim ho. Úplně mě zaskočilo, jak najednou jeden nebo druhý seděl na mém rameni, tlapkou se opíral o mé vlasy a vychutnával si své oblíbené ovoce. Dokonce je uměli sami brát i přímo z kelímku. Téměř okamžitě jsem si je zamilovala. Když už snědli všechny dobroty a já si hladila Ťapinku, zničehonic jsem na tričku ucítila vlhko. Lekla jsem se, Ťapinka totiž začal čůrat. Mé leknutí ho taky vylekalo, odskočil a chytil se klece, takže jsem byla mokrá jenom trošku. Všichni, tedy já, babička, děda, mamka i pan ošetřovatel jsme se tomu začali smát. Moc ráda se za zvířátky zase přijedu podívat. Návštěva miniZOO byla úžasným a nezapomenutelným zážitkem.