Dětství mé prababičky - Nela Gregušová (GP-K4)

V roce 1942 před 79 lety ve Staré Bělé u Ostravy se narodila má prababička. Narodila se v době, kdy ještě probíhala 2. Světová válka. Prababička bydlela v domě, který stál vedle letiště. Řekla mi, že nemá moc vzpomínek na tuhle dobu. Byly totiž pouhé tři roky, když skončila válka. Pamatuje si jenom to, že spávali někdy ve sklepě, nebo jim kousek od domu spadla bomba. Po druhé světové válce se pak oslavoval První máj, který byl pro všechny velmi důležitý.

Když prababička vyrostla, musela umývat nádobí, zametat a samozřejmě si musela po sobě uklízet. Její matka chodila na brigády a její otec byl strojvůdce. Takže měli málo peněz. O prázdninách jezdila k tetě do Fryčovic. Nikdy nebyla u moře a ani na žádném táboře. Peníze neměli na rozhazování a navíc do zahraničí nebyla žádná možnost se dostat. Její první dovolená byla, až když měla 18 let. To jela s kamarádkou do Českého ráje pod stan.

Svůj volný čas strávila s kamarády Tak, že chodili na procházky, někdy do kina, pouštěli draky, které si vyrobili, nebo v zimě si dělali kluziště. Když byla starší, chodila s kamarádkama do klubu, který se nazýval Čaj o páté. Pil se tam jenom čaj nebo káva a tančilo se.

Do školy chodila za socialistického režimu. Na základní školu chodila osm let. Po základní škole se chtěla stát paní učitelkou, ale pak o to přestala mít zájem. Nakonec se jí zalíbil obor cukrářství. Její teta byla cukrářka, takže viděla, co všechno dělá a jak pracuje. Moc se jí to líbilo, tak se stala cukrářkou.

A to je celé prababiččino dětství.

Když se zamyslím, jaké měla moje prababička dětství, a jaké dětství jsem měla já, je to velký rozdíl. Já jsem jako malá byla u moře asi 4x a ona vůbec. Jezdím na tábory, mám spoustu věcí a možností, které ona neměla. Musíme si vážit toho, co máme. A já si hodně vážím všeho, co mám.