Libuška - Adéla Osmančíková - (GP24-K3)

Prababička Libuška se narodila 6. 1. 1929 a zemřela ve věku 95 let. Velmi ráda pro celou rodinu vařila slavnostní obědy a byla šťastná, když se u ní sešla celá naše velká rodina. Poslední roky života byla už hodně nemocná. Sedávala v křesle a při návštěvách vždy vyprávěla o svém dětství a životě a vzpomínala. I ve svém věku měla neuvěřitelnou paměť.

Často vyprávěla o tom, jak prožívala druhou světovou válku, když válečná fronta postupovala naším krajem. U jejich sousedů byla polní nemocnice a prababička nám povídala, jak s maminkou nosila raněným vojákům nadojené mléko od jejich krav. Vzpomínala také, jak se před nálety a bombardováním schovávali pod mostem přes potok v Plesné. Měli tam desky, aby nestáli ve vodě a na nich peřiny. Hodně si se všemi sousedy pomáhali.  Ti je později pozvali do úkrytu k nim do sklepa, aby se nemuseli schovávat v mokru a zimě pod mostem. Ve sklepě se skrývalo sedmnáct osob. Bylo to velké štěstí, že je pozvali, protože v den, kdy úkryt pod mostem opustili, to místo zasáhla střela, a pána, který tam zůstal, zabila. Vyprávěla, jak peřiny, které tam nechali, byly plné kovu a střel. „To si nikdo nedovede představit, to bylo něco hrozného. Člověk by měl být rád, že je mír, a ne do všeho špárat. Lidi nevědí, co je to žít v hrůze,“ pravila tenkrát, když mi vše líčila.

Prababička zemřela letos ve věku nedožitých 96 let. To, co se teď děje ve světě, těžce nesla, protože válku zažila. Doufám, že já ji nezažiju.