Nová šance - Viktorie Severová - (KNZ-K3)

Luděk nemá žádné kamarády, nikdo ho nemá rád, protože šikanuje ostatní. Je mu 14 let, má krátké hnědé vlasy a jeho oči jsou modré jako pomněnky. Vychovává ho pouze otec, matka je opustila, když byl ještě malý. Sebevědomí a ego mu nechybí a svou zlost si vybíjí na ostatních. Je velice chytrý, nemusí se téměř učit. Má rád knihy a rád maluje.

…

Můj první den v nové české škole. Nemůžu najít učebnu matematiky. „Hi! Do you know where the math class is?“ zeptala jsem se náhodného kluka. „Co to povídáš? Mluv česky! Předpokládám, že hledáš učebnu matematiky. Doleva, doprava a rovně, “řekl Luděk. „Thanks!“ Na první pohled se mi zdál milý a pohledný. Vešla jsem do učebny a spatřila jsem ho znovu. Seděl sám a s nikým se nebavil. Rozhodla jsme se k němu přisednout. „Can I sit here?“zeptala jsem se. Pouze přikývl hlavou. Zdál se mi smutný, a tak jsem se zeptala: „Are you okay?“. Odpověď nezněla příliš mile: „Dej mi pokoj!“ Po celý den jsme spolu už nepromluvili.

Přes noc jsem se naučila pár českých slovíček a frází. Druhý den ráno jsem se ho zeptala: „Ahoj, jak se máš?“ Luděk se překvapeně a odpověděl. „Fajn, co ty?“ „Já taky,“ odpověděla jsem. Trochu se pousmál a po zbytek dne jsme se už spolu bavili a učil mě česky.

Postupem času jsme se hodně sblížili. Trávili jsme spolu veškerý volný čas. Luděk byl zábavný a dozvěděla jsem se také proč ubližoval spolužákům. Od doby našeho přátelství se začal chovat lépe i ke svému okolí.

Luděk ve své podstatě není vůbec zlý. Jeho zlost spočívala v tom, že ostatním záviděl fungující rodinu, kterou sám nepoznal. Z mého pohledu je jen nepochopený a zaslouží si dostat šanci od těch, kterým ubližoval. Neměli bychom odsuzovat lidi na první pohled, ale spíše se snažit pochopit jejich chování a pomoci jim řešit problémy. Ať na to nejsou sami.