Kamarádství nezná hranic - Tomáš Weiss - (KNZ-K3)

Sám Aristoteles definuje přátelství takto: „Přítel je jedna duše ve dvou tělech.“

A já s ním souhlasím. Protože podle mě je přítel člověk, který má stejné zájmy jako já, a také má pro mě pochopení, protože je jako já.

Ale ne vždy tomu tak musí být. Mám spoustu kamarádů, kteří mají úplně jiné zájmy a celkově dost jiný postoj k různým věcem. Ale i tak se spolu bavíme. I navzdory tomu, že ideální přátelství si představuji trochu jinak. A jak moc se liší moje ideální kamarádství od těch, která prožívám v reálném životě?

Ideální přátelství se představuji jako společnost minimálně dvou lidí, kteří mají stejné zájmy a stejný (smysl) pro humor. Vše dělají spolu a jsou zkrátka nerozlučná parta. Teď do žádné party kamarádů nepatřím. Situaci, ve které se nacházím, bych popsal následovně. Představte si, že všichni mí vrstevníci, ať už ve třídě nebo v mém okolí, tvoří kruhy (skupiny). V každém kruhu jsou lidi, kteří si rozumí nejvíce. Já nejsem součástí žádného takového kruhu. Jsou chvíle, kdy putuju k jednomu kruhu a pak zase k dalšímu.

Musím přiznat, že v některých kruzích se zdržuji déle. Tam mám podle mě ty nejlepší kamarády. I když nevím, co si mám o téhle situaci myslet, mám pořád hrstku dobrých kamarádů a vzpomínek na ně. Hlavně z doby, když jsem byl menší.

Přestože moje kamarádství nejsou, co bývala, pořád si myslím, že mám dobré kamarády.