Humorné rodinné historky - Elise Zaoralová - (RH-K3)

Jednoho dne, když jsem byla u prababičky, tak jsem se jí ptala, jestli má nějaký vtipný příběh. Prababička se podívala na moji mamku, zasmála se a začala vyprávět, co se kdysi všechno odehrálo.

Měl být krásný slunečný víkend, a proto se moje prababička s mojí mamkou a mým bratrem, kterému v té době byly tři roky, rozhodli vyrazit na chalupu do Jeseníků.

Než moje mamka skončila v práci a vyzvedla mého bratra ze školky, bylo už kolem 16. hodiny. Nejprve se museli sbalit a potom mohli vyrazit na vlakové nádraží. Když dorazili na vlakové nádraží, koupili si jízdenky, a nastoupili do vlaku směr Žulová. V Žulové se přestupuje na autobus, který jede směr Vlčice, kde chalupa leží.

Když ovšem přišli na zastávku autobusu, zjistili, že autobus jede až za tři hodiny. To u mojí mamky vyvolalo paniku, protože už bylo dost pozdě a nevěděla, jak se mohou dostat ještě za světla na chalupu, která stojí uprostřed polí.

Když se zoufale snažili situaci nějak vyřešit, moje prababička, která v té době měla 72 let, rázně vykročila k hlavní cestě a začala stopovat auta. Naštěstí za nějakou chvíli zastavilo auto a pán řidič se zeptal, kam potřebuji svézt. Když mu řekli, co se stalo a kam se potřebují dostat, pán se zasmál a řekl, že mají štěstí, že jede stejným směrem.

Další zdržení nastalo, když moje mamka otevřela dveře od auta a zjistila, že je plné stavebního materiálu. Pan řidič ji uklidnil, že to bude jenom chvilka, než to všechno uklidí do kufru. Asi po půl hodině se konečně rozjeli a pan řidič je v pořádku těsně před setměním dovezl až k chalupě.

Do dneška, když si prababička a mamka na tuto historku vzpomenou, tak se tomu smějí. Tenkrát jim ale do smíchu moc nebylo.