Kamarádka z Řecka - Tereza Doleželová - (KNZ-K3)

Pravé kamarádství je velmi důležitá věc v každém životě. Bohužel se někdy stává, že na to někdo štěstí nemá.

A jeden případ vám povím. V České republice ve městě Olomouc žila 14letá dívka jménem Elizabet. Elizabet celý život trápilo to, že si nemohla najít nejlepší kamarádku, která by byla stále po jejím boku. Jí to samozřejmě mrzelo a každý večer v posteli přemýšlela nad tím, jak si někoho takového získat. Elizabet byla člověk, který měl problém se zapojit do kolektivu kvůli své stydlivé povaze. Ale také naopak, byla na všechny strašně hodná, a také byla velice chytrá. Jejím koníčkem bylo se na soukromých hodinách učit hovořit řecky. Jejím přáním už od mala bylo letět se podívat na týden do Řecka. Ale bránili jí v tom její rodiče, kteří byli zaneprázdnění prací.

Jednoho večera Eli nad tím vším až moc přemýšlela a v tom ji napadlo a vykřikla: „Mám to! Pojedu do Řecka a splním si svůj sen!“ V tu chvíli rozbila svou pokladničku a začala počítat peníze na letenky a ubytování. Poté si sedla ke svému počítači a zarezervovala si letenky a hotel. Odlet měla hned dva dny na to. Ráno byla celá natěšená a volala babičce, se kterou se domluvila, že bude před rodiči, kteří neví, kam doopravdy jde, předstírat, že Elizabet bude ten týden u ní. Sbalila si kufr, do kterého také dala cestovní pas a také peníze, a potají ho naložila babičce do auta, která jí čekala před domem, aby ji odvezla na letiště. Rozloučila se s rodiči, nastoupila do auta a už to začalo. Byla celá nadšená, že si konečně plní svůj sen.

Po pár hodinách konečně doletěla na místo. Dojela na hotel, ubytovala se, vybalila si věci a najednou uslyšela klepot na dveře. Šla otevřít a ve dveřích stála mladá slečna, která na Elizabet začala mluvit řecky. Prý hledala někoho, kdo jí ukáže cestu ne večeři, protože její rodiče odjeli na schůzi, a ona neví, kam má jít. Elizabet teď využila svou řečtinu a domluvila se s ní, že to půjdou hledat společně.

Po cestě na večeři se seznámili. Dívka se jmenovala Alisa a bylo jí také 14 let. Povídaly si a povídaly, až si Elizabet v duchu řekla: Konečně jsem si našla někoho, s kým si rozumím a cítím se s ním dobře.

Celý ten týden byly spolu. Chodily společně k moři, na výlety po památkách, smály se spolu a bylo jim spolu jednoduše příjemně. Eli byla strašně ráda, že si konečně našla svou blízkou kamarádku.

Týden uběhl strašně rychle a přišel den, kdy se musely rozloučit, a Elizabet odjet zpět do České republiky. Trápilo ji, že musí Alisu opustit, ale domluvily se, že stále spolu budou telefonicky na dálku v kontaktu. A to se také stalo. Nikdy se ale nestalo, že by si ty dvě přestaly psát. Psaly si každým dnem, a i když to bylo pouze telefonicky, tak se jejich kamarádství nikdy nerozpadlo.

Elizabet měla konečně svou nejlepší kamarádku, kterou potřebuje každý.