Na okraji života a smrti - Adam Pavlík (GP-K3)

Dnes vám budu vyprávět o mojí pro babičce Erika. Erika jako každý jiný den šla do práce. Tenhle den začínal jako každý jiný. Prababička se vyspala, ráno se probudila, dala si snídani. Ano, byla sice špatná doba, ale nikdo nečekal, že se stane, co se stalo. Erika se už pomalu chystala do práce. Byla ale doma sama. Musela se totiž odstěhovat z Třince od rodiny do Ostravy. Třinec v té době patřil do Velkoněmecké říše, a tím pádem se nemohla dostat za rodinou. Odešla z bytu. Šla sama a sama jsi pro sebe broukala, a sedla na tramvaj a jela do centra. Jela do budovy vedle divadla.

Prababička pracovala na ředitelství ostravských dolů. Erika a její kolegyně pracovaly na novém oddělení pro horníky. Sedla si za stůl a začala pracovat. Pracovala a pracovala a pak přišel její šéf Zdeněk, dorazil, všechny pozdravil a sedl za velký stůl. Chvíli pracovala, ale nevydržela, začala po Zdeňkovi pokukovat. Zdeněk jí to samozřejmě vracel, ještě aby ne, vždyť Erika byla krásná. Pak začal takový zajímavý zvuk, všichni ho bohužel dobře znali, byl to zvuk sirény, co hlásil, že se blíží americké bombardéry. Všichni se utekly schovat do bunkru. Už jen slyšeli padat bomby, všichni brečeli, kňučeli a řvali. Byly to opravdu špatná chvíle, několik lidí se psychicky zhroutilo. Pak ale slyšeli něco, to se řítí přímo na ně. Prababička se Zdeňkem se objali, mysleli si totiž, že je to konec. Slíbili si, že jestli to přežiji, tak jak skončí válka, tak se vezmou. Bomba spadla a zatřásla se celá budova, mysleli si, že všichni budou mrtví, všechen prach se na ně vysypal a byli černí jako uhlí. Pak ale přestalo bombardování, vylezli z bunkru. Neměli to dělat, málem dostal infarkt, jak viděli tu hrůzu kolem.  Všimli si, že bomba letěla z boku a vzala jim celou střechu. Všechny papíry, které měli uloženy pod střechou archivu, tak byly přilepeny na divadle. Kdyby ale bomba padala rovně, tak jsou mrtví. Povídá si, ale ještě kolem, viděli tu hrůzu ještě víc, všude byly ruce, hlavy, krev a další části těla. A tak se rozutekli a utíkali a utíkali až do Orlové. Nevěděli, co se bude dít, jestli to bude pokračovat nebo ne.

Prababička se Zdeňkem to nakonec přežili. Po válce se vzali a měli spolu dvě holčičky, babičky Milenu a Jarmilu. Prababička pořád žije, je jí 99 let a příští rok bude mít 100 let. Zdeněk bohužel zemřel ve věku 90 let.