Jiná doba - Damián Kubín - (GP24-K4)

Má babička mi vyprávěla o svém dětství, které bylo úplně jiné než to, které prožíváme dnes. Narodila se a část svého života strávila v Olomouci. Byla doba, kdy děti musely velmi často pomáhat s domácími pracemi a poslouchat své rodiče. Babička často pomáhala své máti, která byla nejvytíženější členkou rodiny. Rodinné spory nebo finanční situace si jakožto dítě příliš neuvědomovala, stačilo jí, když měla co jíst.

I přes těžkosti v domácnosti bylo její dětství plné radosti a dobrodružství. V Olomouci si hrávala s ostatními dětmi, chodili lumpačit, kradli ovoce ze zahrad a společně si užívali každou chvíli. S mladší sestrou, se kterou měla velmi blízký vztah, trávila spoustu času a často společně podnikaly dobrodružné výpravy. Babička ráda jezdila na kole a v tom našla svou volnost. Její sen byl se stát dětskou sestrou a ani ji nenapadlo, že by mohla v dospělém věku vykonávat jinou profesi. Vždy všem říkala „Přes to vlak nejede“ a stála si za svojí touhou.

Když se její rodina rozhodla přestěhovat do Poruby, bylo nové prostředí velkou změnou. Důvodem rozhodnutí byla zhoršující se finanční situace, špatné životní podmínky v malém olomouckém bytě a také pracovní příležitosti v okolí Ostravy, především na šachtách. Poruba se tehdy teprve rozrůstala, což znamenalo, že se musela přizpůsobit novému a v té době hodně prázdnému prostředí. Bylo pro ni těžké žít v takto znečištěném městě, protože Olomouc milovala a nové bydliště jí k srdci nepřirostlo. K tomu také ani nepřispíval fakt, že Ostrava byla industriálním a nepěkným místem.

Během každých letních prázdnin, na které se velmi těšila, jezdívala na celé dva měsíce do Olomouce k babičce. Tam zažívala klid a připomínala si bezstarostné dny svého raného dětství. Vzpomínala na známá místa a na nedávnou minulost, která pro ni opravdu mnoho znamenala. Zároveň se vždy těšila na své kamarády, se kterými podnikali mnoho dobrodružství a zábavy.

Babička byla jako dítě velmi aktivní a zvídavá. Přestože neměla vždy jednoduché mládí, nikdy si nestěžovala a vše brala s odhodláním. Její příběh mi ukazuje, jak odlišná byla tehdejší doba, a obdivuji, jak zvládala překonávat všechny výzvy se vztyčenou hlavou. S babičkou se v některých bodech ztotožňuji a jistě je pravda, že jablko nepadá daleko od stromu.