Generace prarodičů - Matyas Šodek (GP-K4)

Když byla má babička v mých letech, tak byla spokojená se životem. Ale i teď je spokojená. Ona a její rodina chovali zvířata, pěstovali zeleninu a na podzim česali stromy. Na vesnici se dělaly zabijačky a ten kdo ji dělal, tak se sešli všichni z vesnice u něho doma a najedli se. A další týden dělal zase někdo jiný zabijačku. Takže babička musela pracovat na zahradě, pomáhat svým rodičům a to nejdůležitější, poslouchat. Kdyby neposlechla, tak by ji dali domácí vězení a nemohla by dělat to, co má ráda. Babička poslouchala, tak moc trestů ji nedávali a ani ji nebili.       

Když chodila do školy, tak autobusy moc často nejezdily a musela chodit pěšky. Tam i zpět. Až přišla domů, tak ze studny nabrala dva kýble vody na pití a zbytek na koupání, protože na její vesnici nebyl vodovod. Každý den toto dělala, poté šla s krávou na jejich louku, aby se kráva napásla. Krávu zavedla do stodoly a šla nakrmit prasata, kačeny, slepice, králíky. Přišla její rodina a byli šťastní. Měli střechu nad hlavou, jídlo, pití, všichni byli zdraví a to je hlavní. Pár nevýhod na té době bylo. Nebylo takové množství věcí, jako je třeba oblečení. Nebylo moc z čeho vybírat a když už se jí něco líbilo, tak bylo omezené množství. A když to chtěla, tak musela počkat. Přes léto jezdila s rodiči na dovolenou, ale jen po Československu, protože přes hranice jezdit nemohli, třeba do Německa. Ale Česko zná velice dobře, jezdili do Českého ráje, na Šumavu, a také do Prahy. Tam se jezdili dívat na památky a učit se o českých dějinách. Babička vyprávěla, že komunisté se o lidi vždy starali, i když je lidi museli poslouchat, museli povinně volit jednu stranu a to komunisty. Říkalo se: všichni všem. Když potřebovali ošetřit, tak doktoři lidi ošetřili, potřebovali něco jiného, dali jim to, ale museli si to odpracovat.   

Zeptal jsem se babičky, jestli by chtěla zpátky ty staré časy a odpověděla mi, že neví. Bylo to dobré, ale i teď je to dobré. Kdysi bylo málo věcí, ale teď jich je zase mnoho. Bylo málo zločinů, teď jich je moc. Dnešní děti nejsou vůbec na nic přizpůsobivé. Chtějí všechno hned, nejsou ochotné, závislé na moderní technice, hned se rozčílí, že jim jede pomalu Wi-Fi. Kdysi žádná Wi-Fi nebyla a dalo se bez ní žít. A také nechtějí poslouchat své rodiče, učitele, chcou si jen užívat, zábavu a nejlépe, aby jejich povinnosti dělal někdo jiný.        

Podle babičky by dnešní děti nepřežily její dětská léta. Jen kdyby se v té době narodily, tak by neznaly tu moderní techniku, ale kdyby se teď vrátily v čase do té doby, tak by to nezvládly. Ale ne všechny děti jsou takové, ale většina ano. Některé děti žijí, tak jako kdysi. Pracují, pomáhají, poslouchají i sami od sebe, protože si už v raném věku uvědomily, co je v životě důležité. A kdyby byly rozhádané s rodinou a poté se něco stalo, tak by jim to bylo líto, že byly škaredé.