Příběh smutku a strachu - Tea Glišić - (GP24-K2)

Narodila jsem se v Česku, ale můj tatínek je z města jménem Breza, které se nachází v Bosně a Hercegovině. Když jsem začala chodit do mateřské školy, všechny děti se mě začaly vyptávat, co to mám za divné jméno, ale já jsem ten důvod také neznala. Až později, když jsem nastoupila na základní školu, jsem se začala zajímat o své jméno a původ mé rodiny.

Psal se rok 1991 a v Jugoslávii zrovna začínala občanská válka. Bojovaly proti sobě tři národy, které na tom území žily. Srbové, Chorvati a muslimové. Mojí babičce bylo tehdy třicet let, strejdovi byli dva roky a tatínkovi deset let. Nejhorší boje byly prý na území dnešní Bosny a Hercegoviny a zrovna odtamtud moje rodina pocházela. Při útěku tam museli všechno nechat. Měli s sebou jen pár příručních zavazadel. Můj dědeček tam bohužel musel zůstat o čtyři roky déle než babička se strejdou a tatínkem. Aby se dostali ze země, museli zaplatit převaděčům, kteří je na korbě náklaďáku převezli přes hory na bezpečnější území. Pak cestovali dále do Chorvatska, kde měli rodinu. Tam žili dva roky, protože to tam pro ně bylo bezpečnější.

Po dvou letech odjeli do České republiky, kde už pracoval babiččin bratr. Pomohl jim v začátcích, museli bydlet u různých lidí a často se stěhovali.

Můj tatínek tady začal chodit do školy, ale protože dva roky školy zameškal, musel začít tam, kde skončil, a tak chodil do třídy s dětmi o dva roky mladšími. Našel si tady kamarády a některé má až dodnes. Když chodil tatínek na vysokou školu, poznal na volejbalovém večírku moji maminku. I když maminka volejbal nehrála a tatínek ano, tak si rozuměli, byli si navzájem velmi sympatičtí, a tak spolu pár let randili. Poté se vzali, ale na to si já nepamatuju, protože jsem nebyla na světě.

Nejdříve se moji rodiče přestěhovali k mé druhé babičce, tedy mamince mojí maminky a bydleli tam sami, ale zanedlouho se jim narodil syn, můj starší bratr. Po dvou letech to bylo fakt super, protože jsem jim do života vstoupila já, ale rodiče začali váhat, jaké mi mají dát jméno. Maminka byla skoro rozhodnutá, že budu mít jméno Ema, ale na poslední chvíli přišla na krásné neobyčejné a zajímavé jméno. Řekla, že se budu jmenovat Tea. Tatínek řekl, že zní skvěle Tea Glišić. 

Napsala slečna Tea Glišić.