Generace prarodičů - Michaela Struminská (GP-K3)

Moje babička se jmenuje Božena. Své dětství prožila v městské části Ostrava-Svinov. Ve všední dny vstávala v šest, protože musela nakrmit kočku, psa, husy, kachny a slepice a pak teprve mohla jít do školy. Ale o víkendu si mohla přispat až do 8 hodin, protože její rodiče byli doma. Její třída ve škole vypadala podobně jako dnes. Akorát seděli po jednom a lavice se židlí byli spojené. V 1. třídě stálo u tabule velké počítadlo a na lavici měl každý žák své malé počítadlo, navíc měli na lavici kalamář s inkoustem, který jim doplňovala paní učitelka. Na obědy do školní jídelny nechodila, protože byly pro její rodiče moc drahé, jakmile přišla ze školy domům dala opět nakrmit zvířátkům, ale měla i jiné povinnosti např. uklidit doma nebo zamést dvůr. Jednou za měsíc koupali hus v potoce, aby jejich maminka mohla oškubat peřina polštáře.

Celkem jich bylo šest sourozenců a v pokojích byly po třech. V pokoji měli postele, skříně a nějaké hračky. V obývacím pokoji měli jednu malou černobílou televizi. Čas mívala většinou o víkendu. V zimě chodili sáňkovat na kopec za domem a bruslit na rybník. Vraceli se domů až večer celý promočení, protože neměli oteplovačky. O prázdninách jezdili s bratrem, bratrancem a sestřenicí za babičkou a dědou do Olšan. Někdy na měsíc, ale většinou na celé prázdniny. Její přání bylo, aby na Vánoce dostali hodně dárků. Ale nejvíc si přála dostat kočárek, který nikdy nedostala, protože byl moc drahý. Pomeranče byly jen před Vánoci a pouze na příděl ve škole. Každé dítě mělo možnost získat 1 kg pomerančů za 14 korun. Pomeranče jim byly tak vzácné, že jeden s bratrem hned snědli, ale o to méně jim zbylo na Vánoce. Banán poprvé ochutnala až v dospělosti. Také maso jim bylo vzácné, to měli jen o víkendu. Ani bonbóny nebo jiné cukrovinky nebyly v té době samozřejmostí. Maminka jim vždy po výplatě koupila tři pytlíky bonbonů a rozdělila je mezi šest sourozenců.

Neumím si představit žít v takové době. Ráda poslouchám vyprávění babičky. Mám ji ráda.