Generace prarodičů - Ester Górná - (GP24-K3)

Myslela jsem si, že dříve se žilo jinak, ale netušila jsem, jak moc. Povídali jsme si po večerech s rodiči, někdy i s babičkou, jaké to bylo dříve, jak se žilo, co se jedlo, co se nosilo. Překvapilo mě, že moje babička Jaroslava bydlela v Darkovičkách, přišla ze školy a šla pást husy, aby měla peří na peřiny, až bude velká. Pomáhala své mamince vařit a pak už vařila sama.

Nebyly počítače, po večerech si lidé četli knihy, povídali si,  poslouchali rádio, hudbu, nebo se navštěvovali. Někdy se dívali na černobílou televizi, ale nebylo možné si vybírat z programů.  Filmy byly jednoduché, krásné, bylo hned poznat, kdo je dobrý a kdo zlý. Dnes je hodně, hodně filmů, všechno je složité,  řeší se ve filmech,  vysvětluje, promýšlí, spoustu důvodů proč. Ve filmech je více boje, hněvu, násilí, sexu, genderových otázek, herci jsou někdy tak upravení, že už ztratili svou podobu, někdy jsou filmy trapné, nebo naopak skvělé, a herci jsou opravdoví.  Za doby mé babičky tolik oblečení jako teď nebylo potřeba, pár oblečení bylo svátečních, pár na všední den a něco na lítačku (staré oblečení). Na oblečení se používaly přírodní materiály, len, bavlna, hedvábí, kožešiny, vlna, oblečení vydrželo mnohem déle. Kupovalo se v obchodech, ale hodně se šilo, pletlo a háčkovalo, děravé ponožky se štopovaly, oblečení se dědilo. Dnes se všechno vyrábí z nekvalitních materiálů, bavlna se hned proděraví a barvy vyblednou, umělá vlákna, se zežmolkují, a když se zapotíš, tak smrdíš jako opice. Tak se oblečení po pár použití vyhazuje a kupuje se nové, hodně se hraje na značkové oblečení, ale to neznamená, že oblečení je kvalitnější. Dříve byly kvalitní švadleny a krejčí, dnes se všechno dováží z Číny. Za doby mé babičky byla asi menší kriminalita a děti měly naopak větší zodpovědnost. Chodily ven samy, jezdily na kolech, lezly po stromech, schovávaly se v bunkrech (v Darkovičkách Na vojenském), nebo si hrály v Patorii na smetišti – nebyli tam dospělí a děti musely samy zhodnotit, zda to zvládnou. Maminka jezdila na kole s křečkem pod bundou, anebo hráli hry, například na krvavého dědka, školku s míčem, skákali přes švihadlo, gumu, povídali si na klepáči (kovový klepáč na koberce). Taťka po příchodu ze školy jezdil na kole, hráli bojové hry, na schovku a u babičky měli na stromě své vlastní doupě. Kdysi nebyly telefony, psaly se dopisy, pohlednice, nebo když bylo něco nutného, tak telegram. Domů se z venku chodilo vždy včas, protože by příště ven děti nešly a musely se doma nudit (domácí vězení). Dnes máme mobily a všechno je úplně jiné, domácí vězení – cha cha, dodržování dohodnutého času – cha cha. Za doby mých rodičů a babičky se děti setkávaly více se smrtí – zabíjačky prasat (museli pomáhat, míchat krev, nacpávat střívka, aj), slepice, králíky, husy – děti musely umět samy oškubat nebo stáhnout a vykuchat. Zvíře se využilo celé, prdelačka – polívka - z prasete se vše vařilo v jedné vodě v kotli a vznikl hutný vývar – prdelačka, a ta se roznášela jako výslužka po sousedech, byla výborná. Dnes maso koupíme v obchodě zpracované, odblaněné, ve vakuovaném pytlíku. Na vesnici děti musely hodně pomáhat svým rodičům s hospodářstvím - dojení krav, sekání dříví, natírání plotu, drobné opravy. Pralo se většinou jednou týdně v prádelně, sušilo se v sušárnách a prádlo se škrobilo a žehlilo.

Mám pocit, že dříve děti uměly řešit problémy a potíže jednoduše,  prakticky, věděly si rady. Děti byly manuálně zručnější – stavěly si ze starých kočárků kárky a jezdily v nich. Dnes se už moc ven nechodí, děti jsou doma a nebo venku za dohledu rodičů, když už jsou děti velké tak bloumají v nákupních centrech, jsou na mobilech a zabíjí čas. Mají aplikaci v mobilu a rodiče přesně vědí, kde děti jsou. Dříve na zahradách rostla voňavá a šťavnatá jablíčka, třešně, máslové hrušky. V lese rostly modré borůvky, dnes máme jablka, hrušky a chutná to skoro stejně – jako kerlub. Borůvky jsou také šlechtěné a mají modrý jenom kabátek. Všechno ovoce je šlechtěné, veliké a bez chuti. Moje babička znala žvýkačky Pedro, pila žlutou sodovku, nebo červenou sodovku, nebo si mohla udělat šuměnku, nebo vodu se šťávou. Dnes je přehršel nápojů se sladidly, které nebudu ani vypisovat.

Myslím si, že v době, kdy žila moje prababička, babička i rodiče, měly děti jiné problémy než my, nedá se to srovnávat, protože je úplně jiná doba. Nevím, jak bych se v té době chovala, a jaké bych měla názory, ale vím, že bych musela hodně makat a možná bych si mnohem více užívala života, který bych prožila s kamarády. Vím, že v každé době, kde jsem, budou hezkosti a nepříjemnosti, překážky, ale získám tím zkušenosti. Zdá se mi, že dnešek je složitý, se spoustou pravidel, i nespravedlností. Můžeme být i sami, ale nesmíme být osamělí, anebo na někom závislí (pak to není rovný a svobodný vztah). Měli bychom být svobodní, laskaví, respektující, mít své hranice a vědět, jaká chci být. Je jedno, v jaké době žijeme, důležité je, abychom žili bohatý život, brali si moudrost, zkušenosti, učili se, žili v pravdě, radovali se a měli se rádi.