Životodárná voda - Michaela Wittková (ŽV-K3)

Vítězná práce - ohodnocena odbornou komisí.

Bez vody by neexistoval život a své o tom vědí i zvířátka v tomto příběhu…

Byl nádherný letní večer. Potůček si zpíval, včeličky si povídaly. Jedna druhé říkala, kolik nektaru dnes nasbíraly. Zvířátka, která bydlí v lese, se chystala ulehnout ke spánku, protože je zítra čeká náročný den. Chystají se vyčistit potůček, jelikož je tam velký nános bláta, které snižuje hladinu potůčku.

Sluníčko už se probudilo a začíná hřát. Zvířátka už se taky probudila a chystají se do práce. Starý bručoun jezevec bydli v noře pod dubem, kde se každé ráno staví na snídani i liščátko Ryzek s maminkou liškou Ryzkovou, která snídani nachystá. ,,Jestli bude takové horko ještě pár dní, tak nám náš potůček docela vyschne a my nebudeme mít co pít“ řekne jezevec, když se chystá kousnout do sladké maliny. ,,Ano, to je pravda. Je sice hezké, když je teplo, ale všeho moc škodí.“ Říká paní Ryzková. ,,Mami, kdy půjdeme vyčistit potůček? Já se hrozně těším na vodní hrátky.“ Ryzek má vodu strašně rád. ,,Ne Ryzku, musíme vodou šetřit. Dnes žádné vyvádění ve vodě nebude,“ zatrhne mu jeho šibalské plány jezevec.

Když se zvířátka sejdou u potůčku, jsou nemile překvapena. Hladina jejich zdroje pitné vody opět klesla o pořádný kus. ,,To je hrůza! Horko našemu potůčku pořádně škodí. Někdy musí zapršet nebo potůček vyschne a my zemřeme žízní,“ běduje sova Pálenka. ,,Hlavně nepanikařme. Dnes potůček vyčistíme a uvidíme, co se dá dělat,“ řekne jezevec a zvířátka se pustí s chutí do práce. Když byli hotovi, měli sice vodu křišťálově čistou, ale bylo jí tam tak málo, že by to ani rybě nestačilo. ,,Tak málo vody všem zvířátkům stačit nebude,“ říká paní Ryzková. ,,Takže umřeme?,“ ptá se maminky Ryzek. Než maminka stačí něco říct, jezevec zavelí: ,,V pití vody mají přednost mláďata, potom maminky a nakonec tatínci a ostatní. Budeme se muset hodně uskromnit. Takže odteď žádné hraní s vodou. Voda bude sloužit pouze k pití.“ ,,Tohle množství vody nám bude stačit možná ne jeden den. Co potom?,“  ptá se sova Pálenka. ,,Potom budeme doufat, že zaprší,“ odpoví jezevec.

Druhého dne voda došla. V potůčku nebyla ani kapička vody. Všechna zvířátka byla v takovém horku žíznivá. Jezevec cítil, že není v pořádku, ale nikomu nic neříkal.

Dalšího dne se zvířátka dozvěděla špatnou zprávu od paní Ryzkové. ,,Jezevec je těžce nemocný. Jestli nedostane hned nějakou vodu, mám strach, že umře.“ ,,To je hrozné. Co budeme dělat?,“ ptá  se Pálenka. ,,Já nevím. Ryzek je tam zatím s ním, ale…“ V tu ránu přiběhne Ryzek a volá: ,,Mami, mami rychle pojď za mnou!“ Když doběhnou k jezevci domů, už je pozdě. Jezevec zemřel.

Bude v pořádku, jenom omdlel,“ říká datel, když si jezevce pořádně prohlédl. ,,Teď potřebuje hlavně klid a vodu. Kukačka mi říkala, že by večer mělo konečně pršet.“

A opravdu, jak datel řekl, tak se stalo. Večer začalo pršet. Zvířátka chodila jezevci pro vodu, datel se na něj chodil pravidelně dívat a za pár dní se jezevec konečně postavil na nohy.

Večer uspořádala zvířátka pro jezevce oslavu. ,,Chtěl bych vám poděkovat za to, jak jste se  o mne starali. Tak skvěle jsem se už dlouho necítil,“ děkuje všem jezevec. ,,Uzdravil jste se hlavně díky našemu potůčku,“ říká paní Ryzková.

Proto se začalo vodě v potůčku říkat živá voda…