Vypravování o babičce - Eliška Kudelová (GP-K3)

Moje vzpomínání bude o mé babičce. Jmenuje se Zdena a narodila se v roce 1957 v Jeseníkách. Tam ale dlouho nebydleli a asi ve dvou letech se přestěhovali do Hranic na Moravě. Má jednoho sourozence a to sestru Danu. S tou ráda jezdívala ke svojí babičce, která bydlela s tetou a strýcem. Bydleli na vesnici v Jablunkově Návsí. Jelikož její babička měla statek, kde chovali domácí zvířata jako jsou například krávy, býci, prasata, husy a slepice. K tomu ještě měli velká pole, na kterých pomáhala při žních. Na polích jim rostlo obilí, které se muselo zpracovat a to tak, že se pokosilo kosou. Klasy se svázaly dohromady a omotávaly se slámou a poté se sušily. Jakmile obilí vyschlo, mlátilo se na mlátičce, kde vznikala sláma a zrní. Také chodívala se strejdou past krávy a jezdili na traktoru. Sbíralo se ovoce a pekly se buchty. S tetou zase tloukla máslo. Teta chodila dojít krávy a babička Zdena s radostí pila ještě teplé mléko, které jí moooc chutnalo.

Svým rodičům nevykala. Na vánoce se sešla celá rodina a rozdávaly se dárky jako to je dnes, ale ne v takové míře jako dostávají dnešní děti. Peněz také nebylo. Zpívaly se písničky a říkali s básničky. Když babička Zdena neřekla básničku, tak nedostala dárky a nešla ke stromečku. I když nebylo tolik peněz, i tak Vánoce měli bohaté.

Ve škole se muselo poslouchat paní učitelku, nikdo si nedovolil vyrušovat. Někdy se i stalo, že dostali pravítkem nebo ukazovátkem po prstech, protože vyrušovali, anebo neměli vypracovaný úkol.

Doma musela se vším pomáhat. Její sen byl, až dodělá školu, tak chtěla být kadeřnici, a to se jí také splnilo.