Dědečkův příběh - Diego Grispanis (GP-K4)

Psal se rok 1956, kdy na svět přišel Jako třetí dítě mé prababičky Irenky a pradědečka Jaroslava můj dědeček Miroslav. Vyrůstal společně se svými třemi sourozenci a rodiči v rodinném domě, který dodnes stojí uprostřed obce Třebovice. Jeho dětství napsalo nejeden zajímavý příběh, který mi občas vypráví.

Děda v mém věku nejraději chodil na statek, kde pomáhal a za odměnu se mohl svézt na koni. Rád trávil svůj čas na rybách, kterým propadl již v osmi letech. Jeho největší úlovek byla metrová štika. Miloval sbírání hub, které poté naučil jak své obě děti, tak i mě. Byl velice pracovitý, přivydělával si rozvozem novin. Neměl na výběr, byl ze 4 dětí, a pokud něco chtěl, musel si na to vydělat sám.

V 16 letech začal chodit na Vítkovické učiliště, kde úspěšně ukončil studium a vyučil se kovoobráběčem. Dědu škola nikdy moc nebavila, žádný vzorný žák to nebyl, ale hloupý určitě není. Na učilišti vynikal, mistr ho označil za nejlepšího žáka a ukončil studium vyznamenání.

Po roce 1978 potkal babičku Danielu, se kterou se o rok později oženil. Mají spolu dvě děti, mou maminku Silvii a mého strýce Daniela.

Ihned po revoluci pustil Českou republiku, vydal se za prací do sousedního Německa. Domů jezdil často, měl zde dvě děti a ženu. V roce 1999 se nastálo vrací domů a zakládat dodnes velice úspěšnou firmu. Vyráběl a stále vyrábí součástky do letadel, strojů, jeřábů, aut, robotů a plno dalších života prospěšných výrobků.

První bolestná rána přišla v roce 2002, kdy po vážné nemoci umírá sestra Jarka. O tři roky později tragicky zemřel bratr Jiří. Dodnes žije pouze sestra Jiřina, se kterou není v kontaktu. Smutek vystřídala radost, když se za rok dědově dceři Silvii narodil jeho jediný vnuk Diego. Poté postupně dědovi rodinu rozšířily jeho tři vnučky a zároveň dcery syna Daniela.

Jeho největší vášní se staly auta, za jeho život jich vystřídal několik. Postupem času je začal vozit všechny častěji, koho? No přece nás, jeho velkou rodinu. Je vášnivý cestovatel, i když to režim za jeho mládí nedovoloval. Poté si to ale vynahradil, autem projel kus Evropy a zbytek proletěl.

Dnes je dědovi 65 let. Stále a již 42 let bydlí se svou milovanou manželkou a mou babičkou Danielou. Aktivně tráví svůj pracující čas ve své nové dílně a ten volný čas věnuje své rodině a přátelům a jeho miláčkovi psovi Sisi, kterou pojmenoval po rakouské císařovně. Dědu mám moc rád a doufám, že spolu napíšeme ještě hodně řádků společných zážitků.