Děda - Eliška Schwarzová - (GP24-K1)

SPORT! To bylo pro mého dědu podstatné slovo. Ale to se ví, že museli doma i uklízet a poslouchat, vysávat, vytírat a chodit do obchodu. Měl taky mladší sestru, o kterou se musel starat. A ale i přes to si našel nějaký čas na koníčky – pro něj HOKEJ. Vyrůstal v Ostravě Porubě, takže hádejte, do jakého klubu asi chodil. Ale musel tam jezdit sám autobusem a tlačit si místo obřím hokejovým pytlem – no nedokážu si to moc představit.

Jeho snem bylo sportovat a užívat si to. Nebylo to ale tak růžové, jak se mohlo zdát. Ve třetí třídě ho pozvali na hokejovou školu do VÍTKOVIC, ve čtvrté třídě ho kamarád přemluvil, ať začne hrát fotbal za BANÍK. Usoudil, že to ale nepůjde, vrátil se zpět k hokeji, ale za ten rok bylo ostatní lepší než on. Musel tedy hrát na nižší úrovni a potom úplně skončil.

Ve sportovní tradici pokračují můj středa a brácha, kteří oba hrají hokej za Porubu. Já taky sportuji, ale dala jsem se na softball. Děda si nenechá ujít ani jeden náš trénink, zápas nebo turnaj a na všechny nás vozí, podporuje a fandí nám. JE TO ZA MĚ TEN NEJLEPŠÍ SPORTOVNÍ DĚDA ZE VŠECH!