Generace prarodičů - Dagmar Lexová - (GP24-K3)

Děda Emil se narodil 26. 8. 1965, babička Eliška se narodila 22. 8. 1953, oba dva v Břeclavi. Dětství měli klidné a bezstarostné. Oba trávili hodně času venku, např. hraním her a sportem s kamarády. Jelikož v té době nebyly žádné počítače a mobily, tak hodně četli. Babička s dědou čtou doteď a baví je to. V jejich době nebyly v rodinách finanční rozdíly, takže skoro každé dítě jezdilo na tábory, pod stan, na dovolenou či chodilo do kina.  Zažívali o moc více dobrodružství než dnešní generace. Během jejich školních let byly fyzické tresty povoleny. Učitelé budili větší respekt, než je tomu teď.

Oba dva museli rodiče poslouchat a pomáhat s domácími pracemi: úklid, pomoc na zahradě aj. Babička už ve dvanácti letech uměla vařit a celkově se postarat o domácnost, její maminka jí také učila plést a háčkovat. Jako mladá chtěla být letuškou a děda pilotem. Ani jednomu se sen o tom, čím chtěli být nevyplnil.

Babička vystudovala gymnázium a děda vojenskou školu, ale děda se celý život věnoval paraglidingu a ve volných chvílích létal. Teď už nemůže, protože mu to zdraví nedovolí.

Moje dětství je daleko odlišnější než jejich. Máme k dispozici plno různé elektroniky a různých vymožeností. Já mám ale jen určitý čas na jejich denní používání a proto se s mými kamarády snažíme pravidelně chodit ven a hrát nejrůznější hry.

Celkově si myslím, že jejich dětství bylo dobrodružnější než dětství v dnešní době.