Vánoce

Vánoce, dny zimního slunovratu, byly půvabné pro svůj bílý sněhový oděv, znamenaly svátky pohody a odpočinku. Vánoce byly svátky náboženských obřadů a duševního rozjímání. Štědrý den - vilija, byl největším rodinným svátkem.

Dodržoval se celodenní půst, obvyklým postním jídlem v koloniích okolo Slezské Ostravy byla krupicová kaše nebo nemaštěná "mučnica." V čistě uklizené světnici se v domácnostech, kde měli děti, postavil stromek, který se zdobil postříbřenými ořechy, jablíčky a papírovými řetězy. Jinde mívali jen vánoční větev. Štědrovečerní večeře měla svůj tradiční postup a jídelníček, vždy dodržovaný a lišící se jen podle toho, odkud rodina pocházela. Večeře u prostřeného stolu se zapálenými svícemi - komu dobře hořela, ten bude zdráv - začínala v mnoha domácnostech modlitbou.

Na Hlučínsku se staří lidé modlívali vkleče čtyřikrát Otčenáš a Zdrávas na památku toho, že lidstvo čekalo na Vykupitele 4 tis. let. Někde zachovávali pověru, že se při večeři má stát na sekeře, aby měli zdravé nohy. K večeři bývala hrachová polévka, krupice, - kaše, zelí s máslem, někde smažená ryba s bramborovým salátem, jinde rybí hlavy se sladkou omáčkou (v omáčce perník a povidla) nebo štědrá mačka, která se dělala ze usmažené zeleniny, povidel ořechů, mandlí, hrozinek, perníku a koření a přikusovala se k ní vánočka. Nechyběl chléb a ořechy, na stole byl pro každého oplatek, který se nosil od kněze nebo od učitele, později se kupoval na vánočním trhu. Někde byl zvyk pod oplatek nebo talíř dávat peníze, které tam zůstávaly až do Štěpána. Obvyklé bylo pojídání oplatků s medem jako poslední jídlo večeře, což mělo zaručit vzájemnou lásku v rodině. Sušené ovoce, jablka, hrušky, ořechy, byly původně jedinými vánočními dárky. Teprve ve 20. letech minulého století se v hornických rodinách objevují i praktické dárky - oblečení.

Pověr, týkajících se Štědrého večera, je mnoho. Např. ve Slezské Ostravě se říkalo, že kdo zajde o štědrovečerní půlnoci do studně pro vodu, promění se mu ve víno. O půlnoci také údajně hovoří krávy o tom, jak se s nimi v domácnosti zachází. Aby slepice nezanášely, dělalo se z provazu kolo, do kterého se nasypalo zrní. Na boží hod vánoční se nesmělo pracovat, ani se nevařilo, stravou bylo jídlo z předcházejícího dne.

Mladá chasa po Štědré večeři rozličným způsobem vyzvídá svůj osud. Dívky házejí přes hlavu papučem do dveří; obrátí-li se k dveřím špička, půjde děvucha ten rok z domu, je-li obrácena pata, zůstane doma. Nebo si zajdou po tmě pro polínka, a je-li jich sudé číslo, bude svatba. Taky si mohou do každého rožku u kapesníku zavázat po jednom jméně a o štědrovečerní noci dají si kapesník pod hlavu. Když vstávají na "jutřnu", první rožek u kapesníku rozváží. Jméno, které je tam napsáno, je jméno příštího muže. I studánky chodívá chasa po Štědré večeři vyrubávat do ledu, a co se komu v té studánce ukáže, do roka se splní. Též se slévá olovo "na lopatce od peca", a podle ulitých figurek se hádá osud. Kdo se na Štědrý den postí, uvidí večer zlaté prasátko nebo také zlatého ptáka (krokev zlatú s latú).

Pověry se týkají např. také much - štědrovečerní moucha, zvaná hospodyňka - udrží-li se moucha, která bývá vnímána spíše nelibě (reje much sesílá buď ďábel, čarodějnice nebo upíři) až do štědrovečerní večeře, přináší prý zdraví a dlouhý život a proto se nesmí zabíjet.

Štědrá večeře byla složena původně z mléka, chleba, výjimečně z ryb, vánoční stromek nebyl původně znám. Na vánočním stole nesměly chybět ořechy a jablka. Jablíčka se krájely na 4 díly a louskání ořechů věštilo osudy v příštím roce. Skořápky ořechů děvčata házela do větru, aby se dověděla, odkud přijde ženich. 
Obvykle se v čase vánočních svátků chodilo s betlémem, koledovat, a to jak děti, tak dospělí. Ti někdy s sebou vodili medvědáře s medvědem. Za medvěda byl někdo převlečený v baraní kůži, někdy také oblékli i kozla. Za koledování se dostávaly peníze či ovoce. V hornických koloniích kolem Slezské Ostravy se chodilo s hvězdou nebo s turoněm. Turoní hlava byla nápodobou kozí hlavy s rohy, spodní čelist byla pohyblivá a tahalo se za ni pomocí provázku a klapal tak tlamou. Koledníci s turoněm byli doprovázeni průvodem dětí a zvědavců, turoň nesený koledníkem běhal po sednici, hledal něco k snědku a klapal tlamou.

Na koledu se chodilo po rodině, přátelích a známých od Štěpána až do Tří králů, přičemž přijít na koledu bylo téměř společenskou povinností. 

Hospodyně si mají schovat šupiny ze štědrovečerních ryb, aby se jich celý další rok držely peníze. Hospodáři zase zahrabávají šupiny z ořechů pod stromy, aby měly dobrou úrodu. Každý si pamatuje jaké byly první čtyři ořechy. Zdravé jádro znamená zdraví, červivé nemoc, ořech prázdný - smrt. První čtyři ořechy znamenají čtyři čtvrtiny roku. Výměnkáři si zapisují dny od Štědrého dne do Tří králů, podle toho se pak usuzuje na počasí každého měsíce. Je možné také dávat si pozor na sny - sny od Vánoc až do Tří králů jsou prý pravdivé.

Hospodář nezapomínal na Štědrý den ani na stromy. Aby rodily, obdarovával je zbytky od večeře a doprovázel to slovy: "Slívičky, hruštičky, pojďte s námi na večeři, abyste vy nás taky pozvaly ku své hostině."

Dříve si dívky a pacholci na Štěpána měnívali službu a proto se říká, že "na Štěpana každy hraje pana."