Babičko, vyprávěj! - Sofie Solanská - (GP24-K3)

Velkým štěstím pro mě je, že mám babičku Věrušku. Narodila se deset let po druhé světové válce. Ráda vzpomíná na dětství, vždy se jí při tom rozzáří oči.

Vyrůstala se dvěma sourozenci a deseti sestřenicemi a bratranci. Její dětství bylo plné lumpáren. S radostí vzpomíná na prázdniny u babičky a dědečka, kteří měli na vesnici velké hospodářství. Chovali drůbež, dobytek, prasata, králíky, koně, kozu, ale taky psa a kočku. Kůň se jmenoval Věra a babičce se říkalo Věrka. Největší miláček her všech dětí byla ale koza Líza. Babička vyprávěla, jak měli přísný zákaz Lízu jakkoli terorizovat, ať nepřijde o mléko. Všechny děti si však přály pravý opak. Velkým utrpením pro ně totiž bylo dostat každý večer hrníček čerstvě nadojeného, a ještě teplého kozího mléka. Přes den se „babička a spol.“ snažili o menší dojivost Lízy.  Jezdili na ní, soutěžili, kdo na hřbetě vydrží déle, ale i přes velkou snahu všech, Líza o své mléko nepřišla. Babička se vždy směje, když vypráví, jak jel bratranec Petřík na hřbetě Lízy tak rychle, až spadl. Křičel jak na lesy a rozzlobená Líza se na něj vyčůrala. Domů se pak loudali. Za trest šli spát bez večeře. U babičky s dědečkem uléhali do manželských postelí a přikrývali se peřinami z husího peří. Ten večer jim vyčinila i Petříkova maminka: „Nezasloužíte si popřát dobrou noc. Chováte se strašně, vy obludy.“

Další úsměvná situace nastala při výcviku prasat v programu „buď fit“. Děti totiž nesnášely zabijačku, a tak vymyslely pro prasata speciální hru. Nadhazovaly jim jablka a prasata za nimi běhala. Děti si myslely, že prasata zhubnou a nepůjdou na porážku.

Babička často vzpomíná na to, jak byli lidé tenkrát milejší, ohleduplnější a rodiny více semknuté. Příkladem je třeba to, že když si rodiče Věrky koupili černobílou televizi, chodili se k nim domů na zprávy dívat i sousedi.

Babička vypráví o své rodině a dětství s úsměvem a láskou. Mám ji moc ráda a ráda si s ní povídám.