Babička vypráví - Natálie Matějková (GP-K4)

V té době, když byla babička malá, byla úplně jiná doba. Nebyly telefony, ani počítače a sem tam projelo jedno auto. Většinu času trávili venku s kamarády a klíčema na krku. Děti běžně chodily ven v teplácích a teniskách a hráli hry, které už ani dnes neznáme.

Musely poslouchat své rodiče, a pokud neposlechly, tak je stihl trest. Někdy i ručně a stručně. Pomáhaly dojit krávy, a ovce, nebo se starat o mladší sourozence.

Luxusní zboží bylo jen v Tuzexu. Kupovalo se za bony, to byly peníze. Bony překupníci prodávali na černém trhu. Exotické ovoce se stály dlouhé fronty. Pro oblečení se převážně jezdilo do Polska na velký trh.

Na prázdniny neměli moc možností a tak chodili třeba na žermanickou přehradu se koupat nebo jezdili k babičce na venkov, kde většinou strávili skoro celé prázdniny.

Jednou jeli rodiče s babičkou tři dny k moři do Rumunska pod stan. Zažili tam různé příhody. Například jim prasklo přední sklo v autě, a tak museli shánět jiné v Maďarsku. Neuměli se však domluvit, proto pomoc hledali až na velvyslanectví. V naší době by nám stačil překladač.

Taky babička chodila do skautu a pionýrů, měli tam svoje klubovny, kde trávili čas po škole.

Ve škole to bylo trochu jiné než teď. Když měly děti hlad, tak jim paní učitelka dovolila, že můžou posbírat drobné po třídě a jít pro celou třídu koupit rohlíky, prostě jen tak během vyučovací hodiny. Dělali různé skopičiny a naschvály.

Babička v dětství milovala knihy s indiánskou tématikou. A tak si přála být indián. Maminka jí ušila indiánský oblek a koupila mokasíny. Babička v tom oblečení chodila do kina na filmy s indiány a přála si být jedním z nich.

Na své dětství babička vzpomíná ráda, ale doba jde kupředu a dnešní děti mají jiné možnosti, jak svůj život prožít.