Babička - Terezie Blahutová (GP-K3)

Moje babička bydlela a vyrůstala na vesnici. Každý den docházela do školy asi 2km pěšky. Autobus po vesnici nejezdil, tak se muselo, jak se říkalo-po svých. Nejhorší to bylo v zimě, kdy napadlo hodně sněhu a babičku nebylo z toho sněhu vůbec vidět. Ale byla to krásná zima.

Ve škole děti seděly v lavicích s kalamářem, kam paní učitelka dolévala inkoust, protože se psalo obyčejným perem. To bylo kaněk v sešitě! Žádná gumovací pera..ale naučili se krásně psát a píšou tak dodnes. Teprve později-asi ve 3. třídě začali psát plnicím perem. Ale přesto ty kaňky ze sešitů nevymizely. Výuka probíhala pomocí obrazového materiálu. Paní učitelka donesla do třídy velké obrazy a na nich demonstrovala dané učivo. Obrázky se všem velmi líbily a všichni sledovali vyprávění paní učitelky s velkým zaujetím. Vše se tedy odehrávalo a odvíjelo od obrázků z učebnic, na tabuli nebo na stěnách. V jedné učebně byl klavír-velké křídlo, na které hrála a doprovázela paní učitelka děti v HV. Tu měla babička velmi ráda, protože ráda zpívala. Chodila do tzv. Osvětové besedy, na hodiny hry na klavír. Zároveň chodila do Sokola na gymnastiku. Její maminka byla zaměstnaná, ve škole se nevařilo, takže obědvala až doma, kde si sama jídlo musela přichystat. Zatopila si v kamnech, protože ústřední topení v domku ještě nebylo. Také musela pomáhat-pást husy a uklízet. Nejraději se učila, a tak ji práce minula. Tehdy se žilo velmi skromně a hlavně šetrně. Ničím se neplýtvalo a hlavně se konzumovalo to, co se doma na vesnici vypěstovalo a vychovalo. Maso bývalo hlavně v neděli nebo o svátcích. Mandarinky nebo banány, ty vůbec neznala. Ale čokoláda byla opravdu čokoláda a některé sladkosti lepší než dnes.

Moje druhá babička ze Slovenska měla krásné a veselé dětství. Vyrůstala v učitelské rodině. Bydleli v malé malebné vesničce, kousek od Bardějova a do školy cestovali autobusem nebo šli pěšky zpátky domů, když měli více času. Babičku učil její tatínek a byl na ní mnohem přísnější než na jiné děti, aby viděly že jí nenadržuje. Byl nejlepší a nejhodnější učitel, který učil s laskavostí. Kromě klasických letních prázdnin měli i chřipkové prázdniny, které si děti pokud byly zdravé užívaly venku s kamarády. Nevadilo jim chodit do školy i v sobotu, aby si tak nahradily zrušené vyučování.

Babička zpívala a tancovala v dětském souboru, ráda lyžovala a věnovala se i sportovní střelbě, ve které byla velmi dobrá.

Žili skromně, neměli počítače ani telefony a televize, byla jenom černobílá, ale o to šťastnější a veselejší byl jejich život. Celé dny byli venku, kde si hráli a povídali si až do večeře.