Kamarádství nezná hranic - David Malchárek - (KNZ-K3)

Jednou jsem se šel projít po městě. Byl to den jako každý jiný, potkával jsem své sousedy a také lidi, které jsem v životě neviděl. Řekl jsem si, že když už jsem venku tak i něco nakoupím. Zašel jsem tedy do nejbližšího obchodu s potravinami. Když jsem do obchodu vešel, hned jsem si všiml podivně vypadajícího muže, který stál přede mnou. Ignoroval jsem ho, protože jsem se dostal na řadu a potřeboval jsem zaplatit. Když jsem vyšel z obchodu tak jsem se rozhodl, že už se pomalu začnu vracet domů.

Začal jsem se vracet domů, ale za zády jsem viděl toho cizince z obchodu. Myslel jsem si, že prostě jde stejnou trasou tak jsem to zase nechal být. Po delší době jsem si pomalu začínal myslet, že mě sleduje, proto jsem začal úmyslně měnit mou trasu tak, abych ve výsledku udělal kruh. Když jsem dokončil kruh a podíval se za záda, pořád za mnou šel. Začal jsem panikařit a pořád chodil do zatáček. Potom jsem však vešel do dlouhé a zároveň slepé uličky. V tu dobu už jsem byl připraven na pořádnou rvačku. Ani jsem se nenadechl a už do mě začal mlátit jako do boxovacího pytle. Ležel jsem na zemi a pořád do mě kopali, když se objevil ten kluk. Vyběhl po útočníkovi dal mu pár facek a tím ho zahnal. ,,Jsi v pohodě" ? zeptal se mě. Nebyl jsem schopný odpovědět, tak jsem pouze zakýval, že ne. Skoro jsem se nepostavil, ale nakonec jsem to nějak zvládnul a šli jsme ke mně neznámému cizinci domů. Tam mi začal povídat příběh.

Prý se ten cizinec, který mne zmlátil přidal do party hochů, kteří mlátí lidi jen tak pro zábavu. ,,Jo a jmenuju se Štefan" řekl. ,,A já David" odpověděl jsem. ,,V těchto ulicích si musíš dávat pozor". ,,No teď už to vím" řekl jsem a oba jsme se začali smát. Následně mě doprovodil domů. Jakmile  jsme dorazili ke mně, poděkoval jsem mu za vše a odešel se slovy ,,tak snad se ještě uvidíme". Hned další den jsem upaloval k domu Štefana a nesl jsem sebou nějaké peníze, abych se mu odvděčil. Když jsem zazvonil, tak hned přiběhl. Nabídl jsem mu peníze, ale nevzal si je. Řekl, že by to udělal znova a že nic nechce. Tak jsem mu znova poděkoval a šel domů. Od té doby jsme nejlepší kamarádi.