Babiččin chat - Natálie Mlýnková - (GP24-K3)

Na jakékoliv prázdniny jsem jezdila k babičce a ta mi každý večer vyprávěla její příhody z dětství …Asi začnu od začátku ... Moje babička se narodila po 2. světové válce roku 1948 v Bratislavě na Slovensku a pak se přestěhovala s její rodinou do jejich rodné země. Do Maďarska.

Její rodina, teď už i moje, tam měla velký statek se zvířátky a studnou. NO PROSTĚ STATEK, jak bych řekla v dnešní době. Babička má bratra o 3 roky staršího, než je ona samotná, takže už chodil do školy a ji bral s sebou. Prý se jako malí moc nemuseli. Dokonce mi vyprávěla, že s jednou tak pohádali, že na sebe brali nůž. A ano stalo se to, co se stalo, babička tam má jizvu doteď. Pak se jednou naháněli a spadla do studny, teda ne úplně. Držela se okraje, ale její brácha jí šlápl na prsty, takže tam i přesto spadla. Ve čtyřech letech museli s tatínkem, maminkou a bratrem emigrovat, protože její dědeček natropila nějaký problém a v tu dobu nebylo legální se stěhovat do jaké země, kdo chce. Při přechodu hranice brečela, že ji bolí nohy a že má puchýře. Státní hlídka ji slyšela a už bylo zle. Na dva dny je zadržela a jejího tatínka se ptali co, proč a kam jdou. Po dvou dnech od incidentu je pustili, hladové a žíznivé. Kufry jim rozházeli a jídlo, které tam měli na cestu, snědli. Po cestě do Česka si samozřejmě něco sehnali, ale bylo toho málo, ALE VYDRŽELI.

Přestěhovali se tedy do České republiky a podrobněji tady do Ostravy-Hrabůvky. Babička měla v šesti letech začít navštěvovat základní školu, ale měla odklad, protože neuměla moc dobře česky. No, a tak nastoupila v sedmi letech. Čas plynul a babičce bylo 12. Jednou, když měla vysmažit řízky, bylo krásné počasí a všichni byli venku jenom ona doma. No a ona si rychle, rychle vysmažila řízky, ale zevnitř byli krvavé (syrové) a z venku spálené (to bych jíst úplně nechtěla). Její maminka viděla, že to udělal naschvál ze spěchu, a tak jí je nechala sníst… no teda nenechala. Tu strouhanku z toho seškrábala a vyhodila a udělala jí ten řízek přírodní.
A z toho se babička poučila a už neudělala krvavý řízek v životě.

Jednoho dne, když byla venku, tak dělali hlouposti s ostatními jako každý. A babička se rozhodla skočit z dvou metrů ze stromu (to je nápad teda) a spadla. Vyhodila si koleno a musela jít na šití. Tenkrát nebylo žádné umrtvování, takže jí to šili “za živa“ (prostě bez umrtvování). Když zlobila, musela jít klečet do kouta na hrách (teď mi mamka tak akorát zabaví mobil).

No, a to je vše co si pamatuju, protože téměř pokaždé jsem usnula a babička mluvila dál a dál a já už spala.