Adventní čas prarodičů - Veronika Poradová - (GP24-K4)

Blíží se adventní čas – čas Vánoc, čas dárků, hojnosti, vůně cukroví a hlavně čas strávený s rodinou a s blízkými. A tak jsem přemýšlela nad tím, jak asi trávila Vánoce a dětství moje babička s dědečkem. Proto jsem se jich zeptala – na dětství a na Vánoce, na jejich prožitky.

Babička jako malá holčička většinou našla pod stromečkem jeden dáreček, za který byla moc vděčná. Pamatuje si, že jednou dostala i mrkací panenku, ze které měla obrovskou radost. Také jednou dostala na Vánoce bundu, což byl v té době opravdu velký luxus. Na tento dárek přispěly i její dvě starší sestry, které měly babičku moc rády.

Na Vánoce u nich nikdy nechybělo cukroví, bramborový salát, stromeček ani kolekce, kterou si šetřili, aby zůstala na stromečku co nejdéle. V babiččině dětství se udržovaly tradice jak o Vánocích, tak i o Velikonocích, kdy se tradičně barvila vajíčka, a otevíraly se dveře koledníkům.

Dětství trávila babička venku s kamarády hraním míčových her, hry na schovávanou a na honěnou, hodně jezdili na kole a v zimě bruslili na rybníku s kamarády. Oblečení moc nebylo, babička byla vděčná i za dvoje tepláky, které na venkovní hry měla. Než si koupili svoji první černobílou televizi, tak chodili na pohádky a filmy k sousedům. Známky ve škole se moc neřešily, i když přísnost byla a povinnosti se musely plnit. Ovoce bylo jen sezónní ze zahrad, a když dostala babička jednou za čas pomeranč, tak se s ním rozdělila se svými dvěma sestrami – Magdičkou a Alenkou.

V 15 letech umřela babičce maminka, takže nastalo dost smutné období. Její tatínek si pak našel novou paní. Babička měla macechu, která zásadním způsobem vstoupila do babiččina života a musela se v 19 letech odstěhovat z domova. Přesto všechno zažila babička krásné dětství, měla milující rodinu – její maminka zpívala a tancovala v Divadle Antonína Dvořáka a tatínek hrál na housle. Měla dvě starší sestry, prázdniny trávila u tety v Branticích, teta tvrdě pracovala v lese.

Vánoce bývaly skromné, ale o to byly krásnější a o to více si vážili všeho, co jim přinesly.

Dědeček pochází z rodiny, kde bylo 7 dětí. Jeho nejstarší sestra Helenka se narodila za války a umřela jako miminko, protože onemocněla, dostala horečky. V té době byl velký nedostatek léků a penicilin, který potřebovala, nebyl k dispozici.

Dědečkovo dětství bylo plné domácích prací a povinností, protože měli doma hospodářství – husy, kačeny, králíky a prasátko. Kromě toho museli doma – děda i jeho sourozenci – štípat dříví, také chodili do lesa pro dříví na otop. Záchod měli venku, takže v zimě to byl zážitek pro otužilce.

Také měli u domečku zahrádku, kde pěstovali ovoce a zeleninu (v podstatě BIO), ze kterých jejich maminka dělala zavařeniny, kompoty a marmelády.

Dědečkova maminka pocházela z Polska, za války byla Němci donucena přesunout se na naše území, kde zůstala po zbytek svého života. Byla to velmi silná, pracovitá a inspirativní žena, která byla silně věřící, ctila tradice a pravidelně navštěvovala kostel v Odrách. Svým dětem se snažila dělat hezké dětství – pekla jim výborné hruškové koláče, buchty, na Vánoce jim pletla svetry, čepice a rukavice – což vždycky našel dědeček se svými sourozenci pod stromečkem jako dárečky.

Tatínka měl dědeček přísného, hodně apeloval na známky, dobré školní výsledky a vzdělání.

Dětství měl i přes spoustu povinností moc hezké. Chodil s kamarády často do lesa, dělali ohníčky, chytali ryby v řece, dělali si praky. V zimě chodili se sourozenci bruslit na řeku. Děda se vyučil jako zámečník kolejových vozidel ve Studénce. Na své dětství vzpomíná s nostalgií a moc rád.

Závěrem bych chtěla říct, že i když měla babička s dědou dětství velmi skromné, tak si všeho více vážili a na všechno vzpomínají rádi a s láskou.