Generace prarodičů - David Klíma (GP-K2)

Moje babička se jmenuje Marie, narodila se v roce 1954 v Českých Budějovicích. Když jí byly čtyři roky, rodiče a tři její sourozenci se přestěhovali do města Havířov. V Havířově babička navštěvovala školku, kde si získala hodně kamarádů. Ráda vzpomíná, když celá rodina chodila stanovat k řece Lučině. V řece se koupali nebo chytali raky, to byla ještě v řece čistá voda!

V šesti letech babička začala chodit do školy, ve škole se těšila do tělocvičny, kde hrála volejbal a cvičila na kladině. V zimě bruslila. Babička jezdila každý rok na letní příměstský tábor. Jsem se moc těšila, nebo vyprávěla, když jezdila s tatínkem vlakem do hor, do lesa na borůvky a houby.

Moje babička měla krásný sen, chtěla se stát gymnastkou, jako byla Věra Čáslavská, která cvičila na kladině (zůstal jenom sen). Babička byla spolehlivá, pracovitá, pomáhala mamince s domácností. Museli poslouchat své rodiče. Ráda vzpomíná na své dětství a dospívání.

Moje babička vychovala maminku ve stejné generační výchově s kladnou představou o světě. Teď je jiná doba, doba PC a mobilů. Začal jsem se o tuto techniku dost zajímat, dost zajímat. Můj sen je stát se IT technikem (sen se mi začíná plnit). Momentálně je doba špatná, sám to vnímám na sobě, jsem si vědom určitých změn (nákazy koronaviru), které babička v dětství nezažila. V každé době se něco děje a my se učíme novým věcem.