Sv. Kateřina (25.11.) a sv. Ondřej (30.11.)

Sv. Kateřina (25.11.)

Na Kateřinu – vlez pod peřinu!

V den svátku sv. Kateřiny chodívaly dívky do sadu a zahrad, aby si uřezaly třešňovou větvičku. Tu pak daly do vázy s vodou a čekaly, kdy a jak jim vykvete. Pokud do Štědrého večera větvička skutečně vykvetla, znamenalo to, že bude mít milého. To však nebylo všechno. Když spočítala květy a těch květů byl sudý počet, znamenalo to, že se dívka do roka vdá, že ji svatba nemine. Lichý počet pak znamenal, že ze svatby nic nebude.

Sv. Ondřej (30.11.)

Na sv. Ondřeje (30.11.) chodívaly dívky o půlnoci chvěti – třásti plotem - a říkaly přitom tajemné zaklínadlo:

„Ondřeju, Ondřeju,
já ti plotem chvěju,
pošli mi, Ondřeju, teho,
co budu do roka jeho.“

Z které strany uslyšely kroky, z té měl přijít ženich. Nebo též říkaly: „Ozvi se mi pes, z kerej strany přidě dnes.“ Odkud pes zaštěkal, z té strany mohla dívka očekávat ženicha. Dnes se již úplně zapomnělo, že den sv. Ondřeje je dnem čarodějným a věštebným, sám sv. Ondřej bývá zobrazován se s kříženými dřevěnými břevny (tzv. Ondřejský kříž). V tento den se také lilo olovo a dívky si hádaly ženicha. Sv. Ondřej je mimo jiné patronem všech nevěst.

S podobnou představou přilákání milého a jinou tajemnou silou je spojena také rostlina černého bezu.

Bez černý (Sambucus nigra)

Má v různých krajích své lidové názvy: baza, bazičky, bez domácí, bez psí, bzina, bzíní, bzínky, černá bezinka, černý bez, habzina, hulák, hural, chabza, chebdový keř, chebst, chebz, chebzinky, kalina, kašička, kobzina, kozíček, kozička, kozinky, psí bez, psí víno, psounský bez, pukač, smradinka, smradlavej bez, smradlavka, zebzový květ. Květům se říká kosmatice.

Bez se používal při pohřbívání do mohyl ve staré Británii. Říká se, že uvnitř keře žijí duchové i čarodějnice, proto poraněné dřevo krvácí rudou mízou. Před kácením se vkleče na kolenou říkají tajemné formule pro odpuštění. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami všeho druhu. Žvýkáním bezové větvičky se zmenší bolest zubů, dále bezinka zahání horečku, léčí revmatismus i bradavice. Při svatbách přináší dvojici štěstí. Těhotné ženy mají líbat bezový keř, aby zajistily děťátku šťastnou budoucnost. Bezinka položená vedle polštáře přináší klidný spánek. Do bezového keře prý nikdy neuhodí blesk a křížek z bezového dřeva se dává do rakve zemřelým.

Podle křesťanské legendy se Jidáš oběsil na bezu – od té doby prý šíří kvetoucí keř bezu nasládlou vůni, upomínající na rozklad mrtvoly. Podle jiné legendy byl Kristus bičován bezovými metlami, odsud má bez své léčivé vlastnosti. Bezovou hůlkou se bere míra na rakev.

V Čechách je to keř věštecký – dívky třesou keřem a říkají: Třesu, třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes. Odkud zaštěká pes, na té straně je milý. Bez je natolik čarovný keř, že se říkalo: před bezinkou poklekni…