Mikuláš (6.12.)

Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje,
ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše. 

Mikuláš (Nicolaus) se narodil kolem r. 250 v lýkijském městě Pataře. Brzy osiřel a své jmění začal rozdávat chudým. Stal se biskupem v městě Myra. Za pronásledování křesťanů byl uvězněn a poslán do vyhnanství, později osvobozen, sám se zúčastnil nicejského koncilu, vykonal pouť do Říma a zemřel kolem r. 345 nebo 352. Jeho kult vznikl pravděpodobně již v raném křesťanství. Byl chápán jako obhájce chudých a nemajetných, pomocník prostého lidu v žalu a trápení.

Počátek prosince byl významný obchůzkovými obyčeji, určenými především dětem, a to nejen na sv. Mikuláše, ale také v den svátku Barbory, Marie a Lucie. Ve všechny tyto dny obcházely dědinou maskované průvody, které dětem nadělovaly drobné dárky za příslib, že budou hodné.

V některých rodinách se večer před sv. Mikulášem dávaly na okna talíře nebo punčochy, do kterých v noci chodící a tudíž neviditelný Mikuláš naděloval sladkosti, ovoce a ořechy, zlobivým dětem také uhlí a bramboru.

Dnes patří Mikuláš k těm starým zvykům, které se v různých podobách dochovaly a tradice Mikuláše, Anděla a Čerta, nadělující dětem dárky, pokud byly hodné, jsou známy snad všem dnešním dětem.