Jak se žilo za babiččina mládí - Pavlína Pochodajová (GP-K2)

Moje babička se jmenuje Iva, má 63 let a bydlí v Ostravě. Babička se narodila v Praze a žila tam až do dospělosti. Bydlela v bytě s rodiči a mladším bráchou, stejně jako já. Babička měla přísné rodiče a musela doma hodně pomáhat. Umývala a utírala nádobí, chodila nakupovat, hlídala bráchu a v zimě musela nosit uhlí ze sklepa do 4. patra.

Já to mám dnes jednodušší, nádobí nám mi myčka a topí nám ústřední topení. Ve volném čase babička četla, učila se cizí jazyky a závodně plavala. Tenkrát nebyly žádné mobily ani počítače, takže většinu času strávila venku. 

Žila v době, kdy v naší zemi nebyla demokracie a hodně lidí bylo stíháno za svůj svobodný názor. Byli třeba uvězněni nebo přišli o zaměstnání. Babička nemohla studovat vysokou školu, i když měla dobré známky, protože její strýc utekl do Anglie. Ty se nesměl cestovat a babička viděla moře ve 32 letech.

Já jsem zvyklá cestovat odmalička a každý rok jsme s rodinou u moře. Dnes už máme spoustu možností ke studiu, dokonce i zahraničí, můžeme cestovat a vyjadřovat svůj svobodný názor. Záleží jen na nás, jestli budeme úspěšní.

Babička je zvyklá žít skromně, díky výchově i tobě, ve které vyrůstala. Babička pořád hrozně ráda čte, ale naučila se ovládat mobil i počítač. Baví mě poslouchat, když mi babička vypráví o svém dětství, ale jsem ráda, že žiju v době, jakou máme dnes.