Dětství v 50. - 60. letech 20. století - Elen Rykalová (GP-K2)

Moje babička se narodila před 67 lety v Pustkovci. Měla ještě dva bratry. Jako malá holčička měla jednu mrkací panenku a černý kočárek po své mamince. Se svými bratry hráli Člověče nezlob se, Kloboučku hop, šachy a pesto slovní fotbal. Jiné hračky nebyly.

Během dětství byla dvakrát na dovolené. Poprvé na Starých Hamrech, celý týden sbírali borůvky. Když mi bylo 10 let, byli na týden v Luhačovicích, její tatínek pobýval v lázních.

Do 1. třídy začala chodit v Pustkovci. Byly tam dvě dvoutřídky. První a čtvrtá, druhá a třetí třída společně, od páté třídy jezdila babička do Třebovic na kole. Přes zimu jezdil autobus s vlečkou, který děti sbíral z Dobroslavic, Děhylova, Plesné, Martinova a Pustkovce. Každý rok chodily celé třídy na kontrolu k zubaři do Třebovic. Jedenkrát týdně měli po vyučování kroužek Pionýr, kde sportovali, chodili do lesa a vyráběli výrobky. Děti chodily do školy i v sobotu.

Doma měli černobílou televizi. Když chtěli barevnou, tak existovala slída, která měla tři barvy (nahoře modrou, žlutá a dole zelená), která se přilepila na televizi a stala se barevnou. Nebyly telefony, počítače, mobily, automatické pračky, sušičky, myčky, nebylo tolik hraček a oblečení jako je dnes, ale doma byl pořádek. Děti doma pomáhaly mýt a utírat nádobí. Velké prádlo se pralo 1x týdně, jinak denně v ruce. Obědvalo se doma, na svačinky do školy většinou babička měla dva rohlíky s čokoládkou, nebo chleba a jablko. Odpolední svačina byla většinou chléb se sádlem a okurkem. Pomeranče a každý jeden banán dostali jen na Vánoce a Velikonoce. Po obědě děti chodily ven, kde hráli kuličky, na schovávanou, skákaly panáka. Chodily do Sokola, kde nacvičovaly spartakiádu, některé děti chodily do hasičů. Každou sobotu se dělal úklid venku na dvoře, zametala se cesta před domem. Děti pomáhaly i na polích trhat řepu, sbírat brambory, dávat žito do snopku.

V tuto dobu nebyly obchody jako Pepco, Kaufland, Globus, Billa, Penny, Lidl, ale v Pustkovci byl Konzum, kde dostali koupit všechno od domácích potřeb, drogerie až po potraviny. Maso bylo na příděl, její maminka dostala na týden pro pětičlennou rodinu půl kila hovězího a kilo vepřového masa. V Konzumu byly dvě prodavačky, které obsluhovaly, stálo se v řadě. Nebyly kalkulačky, ani kasy, účet sčítaly zpaměti.

Babiččiným snem bylo stát s prodavačkou v Módním domě Ostravica. Každý den chodila pěšky až ke Slovanu, odkud jezdila tramvaj do Ostravy. Jako učni jezdili na bramborové brigády. Jejím snem bylo mít zlatý prstýnek a vidět moře. Prstýnek dostala v 15 letech. V 22 letech poprvé letěla letadlem k moři na Picundu do Sovětského svazu.

Babička vzpomíná na své dětství, že bylo krásné a každý další rok v jejím životě byl lepší a lepší. Teď už můžeme jezdit na dovolené. V obchodech je dostatek zboží. Všichni mají auta, telefony, počítače. Doma plno elektrických spotřebičů. Děti mají plno hraček. Nám by se na takový život asi těžko zvykalo.