Moje cesta do Prahy - Adam Andrij Boyko - (RH-K3)

Jednoho rána jsem se jako obvykle vzbudil a podíval jsem se, kolik je hodin. Bylo asi okolo šesti ráno a já jsem se hrozně těšil na náš výlet do Prahy. Přišel jsem do kuchyně a tam už na mě čekal teplý a lahodný čaj. I když bylo jaro, myslím období velikonoc, teplý čaj prostě neodmítnu.

Snídaně chutnala velmi dobře, ale byla ve stylu najíst se co nejvíce. Mnoho lidí si dá nějaké ty vločky, ale mohu vám říci, že to není úplně správná volba. Já jsem, už od dětství  zvyklý jíst různé formy vajíček a tak jsem si dal míchaná vejce. Po snídani zcela určitě přicházelo balení věcí. Když se nad tím tak zamyslím, co jiného byste si brali na jubilejní koncert Pavla Šporcla? Určitě jsem dal do kufru: elegantní kalhoty, boty, košili a oblek jak jinak. Mamka zase béžové šaty jako lidskou tvář. Vypadala velmi dobře, to musím uznat. Nechybělo ani nějaké to jídlo nebo peníze. Protože byl pracovní týden, tak jsme byli v Praze na dva dny. Mamka zarezervovala hotel blízko Lucerny.

No, ještě moc předbíhám, takže se vrátím k té cestě. Sbalili jsme se poměrně rychle, sedli na autobus, který nás měl odvézt na ostravské nádraží. Cesta trvala asi 17 minut a pak jsme šli na nádraží. Dali jsme si tam nějaké to kafe, ale já jsem mohl maximálně cappuccino. Jakmile už bylo oznámeno číslo našeho vlaku na tabulce, šli jsme na to nástupiště. Vlak přijel načas, ale nesnáším to skřípání brzd. Měl pro nás přijet vlak Pendolino a taky že přijel. Nastoupili jsme do něho a ještě jsme dospávali těch pár hodin. Můj taťka tehdy stavěl most v Duisburgu (čte se to úplně stejně a je to to město v Německu) a my jsme chtěli, aby byl v Praze s námi. Vzal si dva dny dovolenou a přiletěl do Prahy z Německa. Jak už vlak dojížděl do Prahy, tak jsme si zabalili do batohů věci, třeba mobily, a vystoupili jsme. Taťka byl v té době ještě v letadle a díval se na oblohu. Prý byla modrá jako pomněnka. Taťka přiletěl do Prahy a vydal se taxíkem do hotelu.

My s mamkou jsme hledali nějakou chvíli východ na správnou ulici, ale vždy pomůžou Google mapy popřípadě Apple mapy. Procházeli jsme se po Praze a vždy, jak tam jsme, tak nám to hlavní město přijde jako úplně jiné místo než třeba Ostrava. Mamka i já jsme se dívali na krásnou architekturu, protože jen tak takový sloh jinde neuvidíte. Zhruba nám cesta trvala asi dvacet minut do příchodu do hotelu. Bylo tam hodně lidí a spoustu aut ale, když jste v hlavním městě, tak je to normální. Prošli jsme také samozřejmě Václavské náměstí, to nikdy nesmí chybět, ale také jsme si připomněli den, kdy se Jan Palach upálil před Národním divadlem. Jak jsme jen tak procházeli Václavské náměstí, zahlédl jsem takový čínský obchod. Nevím, jak to mám vysvětlit, ale víte, jak jsou ty rybičky, které vám okousávají starou kůži? No, jak si asi domyslíte, šel jsem to vyzkoušet. Musím uznat, že jsem byl středem pozornosti okolních lidí, protože jsem seděl přímo ve výloze. Mnozí se na mě dívali, fotili si mě a usmívali se. Byl to hodně zajímavý pocit, chvíli mě to jejich „ožírání‘ lechtalo. Pak asi po 2 minutách jsem si zvykl. Stálo to 800 Kč, v té době to bylo moc, ale byla to moc dobrá zkušenost. Samozřejmě paní mi před tím musela umýt nohy a u toho se mě zeptala, jestli nemám nějaké choroby. Je to vlastně takový návod, kdyby ste tam někdy chtěli jít. No, vrátíme se zpátky k tématu. Ty rybičky jsou takové malé, ale nenechte se zmást, někdo se jich možná bojí, ale skutečnost je taková, že jsou úplně neškodné. Otřel jsem si mokré nohy do ručníku, navlékl tenisky a hurá do hotelu.

Přišli jsme k hotelu a zazvonili na dveře. Otevřela nám paní recepční vypadala tak na padesát let, ale možná se mýlím. Zaregistrovali jsme se a ještě jsme si povídali chvilku s paní recepční. Šli jsme na pokoj a otevřeli dveře. Pokoj vypadal hezky, sice měl jen předsíň a ložnici se třemi postelemi, ale to vůbec nevadí. Co jiného byste si přáli. Pospali jsme asi 2 hodiny a pak jsme se oblékali na koncert. Byli jsme už konečně oblečení a pomaličku jsme šli. Procházeli jsme se noční Prahou a byl to velký zážitek. Došli jsme do Lucerny a kdybyste tam někdy šli, tak v pasáži tam uvidíte vzhůru nohama koně. Nevím, proč to tam je, ale je to velmi zajímavé. Vstoupili jsme do sálu krásné Lucerny a sedli jsme si. Čekali jsme na houslistu Pavla Šporcla, a když hrál svou skladbu za svého příchodu na jeviště, všichni mu hlasitě tleskali.

Tento koncert byl dosud mým největším zážitkem! Potkal jsem se s Pavlem Šporclem a chtěl jsem získat jeho podpis. A vydařilo se, dal mi autogram na jeho cédéčko, které jsem si tam koupil. Byl to nádherný výlet. Moc rád na něho vzpomínám.