Život prarodičů před rokem 1986 - Radim Petříček - (GP24-K3)

Děda měl hodné rodiče a říkal mi, že se mu dobře vyrůstalo. Rád chodil po škole ven a rád hrál venkovní hry s kamarády. Ve škole se říkalo pánům učitelům a učitelkám „soudružko“.

Ve škole měl dobré známky a měl okolo sebe hodně kamarádů. Známky měl takové průměrné, ale do školy chodil celkem rád. Vysněnou práci měl popelář a strojvedoucí. Měl rád auta a vlaky, jednou jak šel na vojnu za komunistického režimu, tak byl ve vagónech, ve kterých se převážely tanky, zbraně, munice a další. Byl vedoucí, takže měl svoji skupinu a řídil ji. Byl celkem hodný, ale když někdo třeba usnul nebo nadával, tak bylo zle. Měl tam fajn partu, s kterou si dobře rozuměl, ale bohužel už se nestýkají, ale věřím, že na ni rád vzpomíná.

Za dva roky mu vojna skončila, tak šel na koleje zvedat vlaky vlakem, který měl na sobě jeřáb. Pracoval i v –10 stupních a musela to být fakt dřina pracovat v takových teplotách. Jak jednou startoval vlak, tak se startoval přes motor a vedle toho byl olej, který zamrzával, takže se musel odmrazit a pak zase sáhnout do horkého motoru a nastartovat. Byla to práce, která ho strašně bavila.

Pak šel pracovat do Nové huti a tam jezdil už normálním vlakem a dneska všude, kam jedeme, tak mi furt říká: „Á, tady jsem byl taky.“ A já se furt divím, kde už byl. A do práce jezdil tak, že si vzal kolo a v zimě jel do práce z Dubiny až do Vítkovic ve sněhu, tmě a hnusném počasí.

Babička vyrůstala na jižní Moravě ve městě Hodonín, kde se narodil náš první český prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Když tam dneska jezdíme na dovolenou, tak vlastníme byt naproti škole, kam chodil. A rodiče od prababiččiny kamarádky s ním mají fotku.

Jak byla babička mladá, tak prababička pracovala v hotelu u nádraží, kam jí chodila babička pomáhat s úklidem. Později se přestěhovali do Ostravy. Mimochodem, v té době byly zastávky u každé vrby, takže cesta vlakem Hodonín-Ostrava trvala přibližně šest hodin, takže to bylo strašně náročné cestovat vlakem. Později si koupili auto Škoda 120. Říkala mi, že v té době jeli lesem, a oproti dnešku bylo o hodně více hmyzu na autě.