Babička vzpomíná na své dětství - Sofie Blokšová - (GP24-K4)

Chtěla jsem napsat o své babičce. Proč o babičce? Protože si pamatuju, jak jsme za ní a dědou chodily s mamkou každý den. Pokaždé jsme si sedli ke stolu a babička mi vyprávěla o svém životě, dětství a o tom, co prožila. Proto mě inspirovala k napsání tohoto příběhu.

Moje prababička Alice se narodila v roce 1934 ve Studénce. Bydlela v domě na okraji vesnice. Žila ve Studénce se svými rodiči a dvěma sestrami. Byla nejmladším členem rodiny. Moje praprababička byla ženou v domácnosti a můj prapradědeček byl strojvedoucí. Prababička už jako malá ráda pomáhala své mamince v kuchyni. V průběhu základní školy se celá rodina přestěhovala do Ostravy. V té době základní škola trvala osm let. Když byla větší, málem se utopila v řece, kde byl jen jeden metr vody, a proto po celý život už do vody nikdy nevešla. Pak koupili chatu na přehradě Bystřičce. Tam jezdila velmi ráda, protože tam byl klid. Sbírala luční kvítí, které milovala. Nejraději měla kopretiny. Prababička chodila každý den do školy pěšky. Učila se velmi ráda a měla zálibu v knihách, ráda četla. Chtěla být lékařkou, ale po prvním semestru ukončila studium, protože si uvědomila, že krev a utrpení lidí není pro ni. Po studiích začala pracovat jako účetní. Seznámila se se svým budoucím manželem, mým pradědečkem Jiřím. Mají spolu dvě děti, Janu a moji babičku Lenku. Během života se naučila háčkovat, plést, šít atd. Babičku si dodnes pamatuji jako milou, usměvavou, nápomocnou a obětavou. Sice už tu s námi není, ale tyto věci, které mi vyprávěla, si pamatuji dodnes.

Babička mi se vším pomohla. Naučila mě třeba péct cukroví. Moc mi chybí, a proto vám přeji, ať prožijete to nejlepší s vašimi členy rodiny. Já jsem toho moc nestihla, protože jsem byla malá, ale tyto věci, které mi vyprávěla, si pamatuji. Prababičku a pradědu si také pamatuji.