Petr Bezruč - 150 let - K3: Hana Marušáková

Vítězná práce - ohodnocena hlasováním čtenářů.

Jen jedenkrát šla kolem mne láska

Každý z nás má v srdci místo, kterému říká oblíbené či nejoblíbenější. I já takové mám. Místo, na které se ráda vracím, ráda o něm vyprávím kamarádům, ráda vzpomínám na chvíle tam prožité. Je to naše malá chata stojící nedaleko Žimrovické skály a řeky Moravice.

S rodiči jezdíme na chatu často, ale přespávám tam většinou jen o letních prázdninách. A tehdy, vždy když se probudím nebo jdu spát, zahlédnu fotografii mojí prababičky Aničky. Nikdy jsem se s ní nesetkala, ale tady mám pocit, že jsem jí nablízku a že ji znám. Ona totiž nechala naši chatu postavit a tak každý detail je kouskem její osoby, dřevěný sekretář, květované přehozy či můj oblíbený polštář, který prababička sama vyšívala. Z vyprávění maminky vím, že milovala ruční práce a učila jim i všechny své vnučky. A tak dnes může mamka učit plést či vyšívat i mě. Bohužel vyšívání mi zatím moc nejde, ale hladce a obrace jsem snad zvládla.

Když se po probuzení podívám z výšky svého okna, zahlédnu velikou louku. Nejkrásnější je vždy právě v létě, kdy je plná barev lučních květů, kterým jen málo kdy odolám. Upletu si věneček či natrhám kytičku, i když vím, že brzy uvadne.

Dalším velkým lákadlem, kterému nedokážu odolat, je spousta drobných lesních jahod, které rostou všude kolem chaty. Jejich jedinečná nasládlá vůně a chuť jsou jako z pohádky, a tak mi většinou v ústech mizí jedna za druhou.

Když vyjdu na verandu, často slyším vítr přicházející od nedalekého lesa a přinášející rozmanité zvuky. Vrzání stromů, kácení dřeva, ťukání datla či útržky rozhovorů.

Sejdu-li jen kousek lesem, narazím na poklidně tekoucí, jako by nikým a ničím nerušený Weisshuhnův náhon. A v kontrastu s ním jen o pár kroků níž šumí, pění a vlní se přes kameny běžící řeka Moravice, ve které se v létě s bráškou opravdu rádi koupeme, kloužeme po malých jezech či házíme žabky. Voda bývá vždy dost studená, ale nám to nevadí, je to bezva zábava.

Ke každému dni, respektive večeru patří i malý táborák, bez kterého by náš den na chatě nebyl, jak má být. Praskání dřeva, vůně ohně a jiskry vysoko, jakoby na obloze, to je ten nejlepší letní večerníček, který si umím představit.

Celé okolí Hradce nad Moravicí mám moc ráda, ale nejlépe je mi na chatě č. 60.