Živá voda - Michaela Proroková (ŽV-K2)

Znám ji z pohádek. Zlý král nechal popravit Jiříka, protože mu nechtěl dát Zlatovlásku za ženu. Zlatovláska použila vodu a Jiřík oživl. Musela použít obě vody, nejprve mrtvou a pak živou vodu. Bez vody živé by se Jiřík a Zlatovláska neradovali z dalšího společného života. Ve vodě je život.

Vím to, viděla jsem to. Malé rybky, velké rybky, delfíni, velryby. Někdy jde vidět méně, to když se v ní vznáší drobný plankton, malinké rybičky, různé řasy. Viděla jsem vodu línou. Stojí v rybnících skoro se ani nehýbe, je tichá jako myška. Viděla jsem vodu rychlou. Běžela v lesních potocích jako o závod, hlasitě hučela. Všem tvorů i rostlinám na naší planetě přináší voda život. Jsme na ní závislí i my, lidé. Bez ní bychom nebyli. Jako miminka a malé děti jí máme v těl až 80%, jsme hladcí a plní vody. Znám ale také vrásčitou pokožku starých lidí.

Ve vodě je i smrt. Lidé i jiní suchozemci se ve vodě dýchat nenaučili a asi ani nenaučí. To umí jen ryby. Lidé pod hladinou vody nevydrží dlouho. Musí si pomáhat například láhvemi se stlačeným vzduchem. Smrt udušením pod vodou je asi hrozná, brr. Voda za smrt ale nemůže. Špína z kanálů velkých měst, havárie obrovských lodí s ropou, obrovské plovoucí ostrovy odpadků mění vodu ve smrtící koktejl, ve kterém nepřežije skoro nic. Je to smutné

Já mám vodu ráda. Tak ji ráda piju. V různé podobě * limonáda, džus, kofola, minerálka, ale i dobrý čaj. Párkrát na výletě jsme okusila i vodu z lesních studánek. Je taky báječná, sice studená, ale úžasně osvěžující.