V Praze na Petříně - Zdeňka Kuňáková - (GP24-K3)

Když byla moje babička malá, tak byla pořád s kamarády venku. Maminka je volala, a oni častokrát nešli. Za to je i občas přetáhli rodiče páskem, říkala babička. Zato si uměli krásně hrát. Například vzpomíná na to, jak váleli sudy, lezli po stromech, hráli na schovku, skákali panáka atd. Velmi ráda na to vzpomíná i se svým bratrem Zdenkem.

Ale k věci. Jednou jsem jela s mamkou a svou sestrou Luckou k babičce. Sestra se právě odstěhovala, tak bylo fajn, že s námi jela. Přijely jsme k babičce, daly jsme si zákusek a já se zeptala babičky, jestli by si nevzpomněla na nějaký zážitek, když byla malá. Tehdy se prý nikam nejezdilo – jak by mohlo, je to více než 50 let! Nakonec si po troše zapřemýšlení vzpomněla na tenhle příběh, který vám teď povím.

Když jim bylo asi 10 let, tak jeli se svou maminkou a mou prababičkou na týdenní výlet do Prahy. Nedařilo se jim však najít žádné volné ubytování, takže si mysleli, že budou muset spát někde pod mostem. Naštěstí našli po dlouhém hledání ubytování v Praze v Bubenči. Navštívili Hradčany, Petřín, zoologickou zahradu i Národní muzeum, katedrálu svatého Víta a v ní Svatováclavskou kapli.

Při návštěvě Petřína a Petřínské rozhledny byla moje babička tak nadšená, že vyběhla rychle nahoru, na tu rozhlednu, a nevnímala, co se děje kolem. S hrůzou zjistila, že tam její rodina není, a tak seběhla dolů. Bohužel zjistila, že se ztratila. Věděla sice, jak se jmenuje, ale to jí bylo k ničemu. Ani nevěděla, kde jsou ubytovaní. A tak jí nezbývalo, než čekat a čekat, až se konečně dočkala a její doprovod se naštěstí objevil. Takže byla štěstím bez sebe a potom se už od nich nehnula ani na krok.

Počasí jim vyšlo, užili si všechny ty výlety a procházky. V pražské zoo bylo taky hezky, viděli tam opice, papoušky i žirafy. I tak si prý nejvíce užili cestu vlakem, protože na výlety moc nejezdili. Pravidelně jezdívali jenom za tetami a strejdou do Semil pod Krkonošemi. Pobývali tam rádi, protože strejda choval králíky a slepice, měli kočky a loveckého psa Artura. Strejda byl totiž myslivec. Tety moc dobře vařily a babičce i jejímu bratrovi všechno moc chutnalo.

A tady babička přestala povídat, protože naše návštěva byla u konce.