To si neumím představit - Matyáš Šturma - (GP24-K3)

Určitě vám někdy rodiče říkali o věcech, které si ani neumím představit, třeba že když byli ve stejném věku jako my, neexistovaly telefony, a tak se museli domluvit, kdy a kde budou venku, nebo museli na sebe zvonit.

No, a právě vám chci povyprávět o mém dědovi. Prý když byl v mém věku, bylo všechno levnější. Když šel s deseti korunami do obchodu, mohl si koupit čtyři rohlíky, salám, čokoládu a žvýkačky.

Nebo i jízdenka na autobus stála padesát haléřů, a ještě měl jeho tatínek knížku s jízdním řádem, kterou jste si museli koupit a tam hledat správný spoj a čas, kdy pojede.

Ještě byl rozdíl v tom, že byli pořád venku. Hráli si na policajty a zloděje, na babu, a ještě si hráli na postavy z Rychlých šípů a na indiány a kovboje.

Ale bylo mu líto, že nemohl být pořád venku, protože dělal judo a pořád někde jezdil. Ale když měl čas, tak ven šel. A když nemohl jít ven, protože dostal třeba špatnou známku, tak to bylo pro něj utrpení. Jednou byl od rána do večera venku, a když šel domů, tak to bylo jen proto, že musel jít na oběd nebo se musel jít napít.