Krásné časy mých prarodičů - Markéta Srbová - (GP24-K2)

Když jsme s babičkou a dědou uklízeli staré věci, našli jsme krabici se starými fotografiemi. Zajímalo nás, co je uvnitř, tak jsme si šli společně sednout na gauč do obýváku. Prohlíželi jsme si fotografie a babi s dědou mi začali vyprávět, jaké bylo jejich dětství.

Babička se narodila v roce 1952. A děda v roce 1951. Oba prožili krásné dětství v Polance se spoustou kamarádů.

Babička vyrůstala s jednou mladší sestrou a jedním mladším bratrem. Chodila do místní hudební školy na hru na klavír. A pravidelně cvičila v místním Sokole. Do školy chodila se dvěma sourozenci pěšky. V zimně chodili bruslit na místní kluziště a rybníky. A v létě se chodili koupat do Odry a do rybníků.

Děda měl tři starší sestry. Chodil na hru na klavír stejně jako babička. Na druhém stupni základní školy začal hrát házenou. Do školy nejdříve chodil se svými sestrami pěšky a potom začal jezdit na kole. Děda doma hlavně pomáhal svému otci v kůlně, kde pracoval se železem. Babička doma pomáhala se vším. Její rodiče v ní měli velkou oporu, protože byla nejstarší.

Potom se spolu poznali a děda odjel na vojnu. Posílal babičce spoustu dopisů. Oba dva měli spoustu plánů a přání. Babiččina touha byla, že bude dětská zdravotní sestra, a proto vystudovala zdravotní školu. Děda chtěl být lesník, ale nesplnilo se mu to, a byl policejní detektiv.

Teď už jsme si dovyprávěli, schovali jsme fotografie a šli zase uklízet.  Babička s dědou se milují a jsou spolu doteď.