The Beatles - Patrik Klobouk - (GP24-K4)

Na základní škole v Dolní Lhotě právě zazvonilo na obědovou pauzu, všechny děti se zvedly z lavic a vrhly se ke dveřím. V řadě u dveří stála i 13 letá blondýna jménem Jarka. Na obědě se skupinka kamarádů společně s Jarkou domlouvala, co podniknou v teplém letním pátku po škole. Marek navrhl dvě jejich nejčastější aktivity - vyvolávku a vybíjenou, avšak ostatní jen pokrčili rameny, protože už je nebavilo dělat to samé dokola, a tak se na ničem nedohodli.

Hned jak přišla Jarka ze školy, odložila si aktovku a utíkala na nedaleké hřiště za kamarády. Všichni už tam na ni čekali, a sotva co přišla, Ilona, její nejlepší kamarádka, řekla svůj návrh na aktivitu: „Dneska jsem u rodičů slyšela o nějakém setkání, prý tam bude většina našich rodičů.” „Co kdybychom si šli poslechnout, jak o nás mluví?” dořekla Ilona. A tak se vydali směrem k obecnímu domu.

Už jak došli pod okno, mohli slyšet, jak se jejich rodiče baví o jejich výkonech ve škole. Červnové odpoledne už se pomalu chýlilo ke konci a všechny z nich už to přestávalo bavit, ale najednou zaslechli jejich soudružku učitelku, jak říká: „Dostala jsem od známého novou desku od Beatles, chcete ji slyšet?” „Beatles, Beatles něco mi to říká,” pravila Jarka. „Ano, říkala nám o tom soudružka učitelka ve škole, že prý je to nějaká zakázaná hudba, odvětil ji Marek. „Tak jak to, že má jejich desku naše učitelka?” přidala se do konverzace Ilona, ale nikdo už ji neodpověděl. Najednou je to začalo opět zajímat a každý v tichosti poslouchal cizí slova doplněná o jejich typickou rychlou melodii. Po chvilce hudba dohrála a rodiče se začali bavit o režimu, ale slyšeli sotva jedinou větu, než si Pavlův táta vyšel zapálit cigaretu. Hned jak vystoupil ze dveří obecního domu, všiml si skupinky dětí jak klečí pod oknem. Děti si ho také všimly a rozběhly se pryč do svých domovů. Jarka doběhla do prázdného domu, avšak nic si z toho nedělala, protože její rodiče trávili spousty času v místní hospodě, a tak šla spát.

Další den ráno se Jarka probudila do hlasitého křiku pocházejícího z dolního patra. „Pusťte mě, říkám vám Pusťte mě” ozývalo se zdola. Jarka hned poznala, že se jedná o tatínkův hlas, ale netušila, s kým to mluví. Rychle vyskočila z postele a běžela se kouknout dolů. Tam už jenom viděla, jak dva muži táhnou tatínka z domu, i maminka se snažila udržet tatínka v domě, ale jeden z mužů ji odstrčil na zem. „Co si to dovolujete, odstrkovat mojí maminku” vyjela na ně Jarka, jenže nebylo to ničemu platné, tatínek byl pryč. Ihned šla za maminkou utřít jí slzy a trošičku ji utěšit. Od té doby už tatínka neviděli.

O několik let později v krásné nedělní ráno, na ně zazvonil pošťák, to pro ně bylo zvláštní, poněvadž k nim obvykle pošťák nechodil. „Bohužel vám musím oznámit, že váš muž včera v pozdních hodinách zemřel na infarkt, upřímnou soustrast soudružko Kudelová.” Maminka s Jarkou se okamžitě daly do pláče a dalších několik dní byly jako bez duše. Až po nějaké době se maminka odvážila a řekla Jarce, že tu desku s Beatles dal paní učitelce její tatínek.