Příběh o mojí babičce - Natálie Pajtlová (GP-K3)

Moje maminka mi vyprávěla příběh o mojí babičce, co měla ráda, co neměla ráda. Byl rok 1959 a babička se narodila. Jmenovala se Pavla Kulichová. Byla ráda, když si s ní rodiče hráli. Byl rok 1964 a babičce už je pět let a dostala k narozeninám oblečení. Ne, jak tady v noční době, zkrátka to byly takové hadry a taky trošku špinavé.

Je rok 1966 a babička má sedm let. Dostala zase oblečení, ale i tašku neboli taky batůžek, protože za týden už půjde do první třídy. Uběhl týden a babička Pavla jde s úsměvem domů. Řekne rodičům: „Ahoj mami a tati.“ Maminka odpoví: „Ahoj Pavli,“ babička Pavla čeká, až tatínek odpoví. Nic neslyší, tak jde za maminkou a ptá se maminky: „Mami, kde je tatínek?“ A maminka odpoví smutně: „No, hele, já nevím, jak ti to mám říct.“ Babička Pavla říká mamince, že to chce vědět, tak maminka jí řekne: „Dobře, ale je to hodně špatný zpráv. Tatínek je mrtvý.“ Babička Pavla je smutná a začíná plakat. Celý večer plakala.

Nyní je rok 1970 a babička Pavla má narozeniny, má 11 let a dostala knížky, protože ráda četla. Za týden půjde do 5. Třídy. Týden uběhl a babička Pavla jde zase do školy. Mezitím, co babička Pavla byla ve škole, tak si maminka od babičky Pavly pozvala návštěvu.

Je rok 1975 a babička Pavla jde na střední školu, ale až za dva týdny. Protože za týden má narozeniny, bude mít 16 let. Týden je pryč a babička Pavla má narozeniny a už ví, co chce dělat za povolání. Chce být cukrářskou, dělat dorty, to je její sen. No nic, no týden zase uběhl a babička Pavla jde na střední školu a doufá, že se jí ten sen o té cukrářce splní.

Rok 1975 je pryč a teď nás čeká rok 1980. Abyste Pavle se ten sen splnil, Takže už trošku na tom pracuje. Jenom 1982 babička Pavla 1 návštěvu ke svojí mamince a ne se jí dort. A babička Pavla už přijela za svojí maminkou, její maminka jménem Eva byla ráda, že přijela, a daly si spolu ten dort, co babička Pavla přinesla. Uběhly dvě hodiny a babička Pavla už musela odjet.