Příběh Josefy – mé prababičky - Eliška Brodová - (GP24-K4)

Vybrala jsem si život mé prababičky, protože ji mám velice ráda. Skoro každou sobotu ji navštěvuji, a proto o ní hodně vím. Narodila se na první jarní den v roce 1935 do úspěšné zemědělské rodiny jako čtvrté a zároveň poslední dítě.

Moje prababička měla život těžký, ale ráda vzpomíná, jak za ranního rozbřesku vstávala a šla krmit a obstarat zvířata. Poté si nasadila aktovku, do ruky si vzala snídani a v létě šla bosa pěšky do školy, která byla vzdálená necelou hodinu od jejich statku. U této vzpomínky se vždy na náš účet pobaví, protože jí na rozdíl od nás tenkrát stačily jedny boty na rok.

Odpoledne se po škole musela vrátit domů, kde byl měla připravený oběd se vzkazem, na jaké pole má jít a kde má pomáhat, po případě, co má uklidit doma. Až když se večer vrátila a umyla, začala se připravovat do školy.

Prababička ráda vzpomíná na nedělní odpolední tancovačky v místní hospodě, kde tancovala s krásnými chlapci. Bohužel prababiččino dětství bylo ovlivněno druhou světovou válkou, její tatínek byl odveden nacisty do koncentračního tábora v Terezíně, protože byl členem odbojové skupiny. Poté byl jejich statek a všechny pozemky zkonfiskovány a zbytek rodiny byl vyhnán.  Další dny druhé světové války strávila rodina na vejminku u strýce na statku.

Vzpomíná na velice radostnou chvíli, kdy se tatínek vrátil z Terezína. S nástupem komunismu jim byly pozemky a zvířata sebrány, ale dům si mohli ponechat. Přes to všechno prababička našla svou lásku, svého učitele v měšťanské škole, kterou navštěvovala. S povozem ji její tatínek stěhoval z Opavy do Frýdku-Místku. S mužem měla dvě děti, ale nakonec se s ním rozešla, protože jí byl nevěrný. Ve Frýdku-Místku pracovala jako poštovní úřednice, kde pracoval i můj pradědeček, se kterým měla další dvě děti.

Dnes je prababičce skoro devadesát let, a pokud mohu posoudit, prožila dlouhý, těžký život (jak prací, osudem nebo tvrdým životem), kdy ji nejvíce poznamenala druhá světová válka a nucený ochod její starší sestry k tetě do města, protože se o ní rodiče nemohli postarat. I přes tíhu osudu zůstala silná a veselá žena.