Petr Bezruč - 150 let - K4: Nela Dubská

Na pomníku matky leží fial květ 

Jen jedenkrát kolem mne šla láska,
napsal Petr nám.
Však žila jedna kráska,
jež ho milovala,
a o té, teď píši Vám. 

Muž její bojovníkem české cti se stal.
Měli spolu šest dětí z nich jednoho Vladimíra,
Jenž naší země špatnosti ukázal.

Manžel pryč, dětí šestera i peněz málo.
Toť ji těžkým životem jejím provázelo.
Vladimír ve studiích v šlépějích kráčí jeho otce,
Nemile chovajíc se ke své matce.

Školou tak tak procházející,
na filologii se dal.
Zpět vrátil se ke své matce umírající.
Místo ní bratra svého vychoval.

Osud překážky přichystává,
My musíme bojovat.
Chudá žena jim těžce odolává
Neb sama bez manžela
O každý drobás se musí prát
Pro děti se své obětovat.

Vladimíre – Petře, Marie Tě milovala
Tvým sluncem býti měla
Světlem, jejž si tolika chtěl.
Tys však na lásku mateřskou zapomněl.

Na pomníku matky leží fial květ,
Však nelze nic vzíti zpět,
Co čára života do kronik světa zapsala,
A tak vždy při Tobě stála láska,
Na niž sis nevzpomněl.