Jak jsme málem nestihli letadlo - Jirka Ševčík - (RH-K2)

Řeknu vám příběh, který se stal, když jsem byl ještě hodně malý, měl jsem necelé dva roky, a i když to mamce určitě nepřišlo v tu chvílí k smíchu, časem se z příběhu stala vtipná rodinná historka.

S mamkou a babičkou jsme měli odlétat na dovolenou na Džerbu, kufry jsme měli sbalené a už jsme jen počítali minuty do odjezdu na letiště. Mamka si ještě den předem vyprala plavky a sušila je přes noc na balkoně a to byla poslední věc, která jí v kufru chyběla. Takže na poslední chvíli si šla plavky z balkónu vzít ….. a já jsem chtěl utíkat za ní, ale opřel jsem se o balkónové dveře, zavěsil jsem se za kliku a úplnou náhodou jsem dveře zavřel.

V první chvílí jsme se oba s mamkou zasmáli, mamka říkala že jsem běhal dokola a měl jsem srandu z toho, že ona je na balkóně a já uvnitř. Ale jak ubíhaly minuty, mamce došlo, že to není sranda, ukazovala mi přes okno dveří balkónu, abych zkusil dveře otevřít, ale já jsem neměl sílu na to pohnout klikou. Prý jsem se jen smál a dělal na ni srandovní obličeje přes zavřené dveře.  Mamka vůbec nevěděla co má dělat, koukala z balkónu, že by začala volat o pomoc, ale byl to všední den dopoledne a kolem nikdo nebyl. Otočila se zpátky a všimla si, že tam nejsem. Bála se co provedu, ale pak mě viděla jak za sebou táhnu stoličku, kterou jsem měl v koupelně abych dosáhl na umyvadlo, myslela si, že na ní vylezu a zkusím dveře otevřít, ale já jsem si přitáhl stoličku ke dveřím, vylezl na ni a začal plakat ať jde mamka dovnitř. Ona mi stále ukazovala ať zkusím otočit klikou a ať nepláču. Mamka se znovu začala rozhlížet zda někoho neuvidí, věděla, že přece musíme stihnout letadlo a došlo jí, že já ty dveře opravdu neotevřu.

Měla štěstí, viděla pod balkónem paní a tak na ní začala volat “pomóc, haló, tady nahoře, na balkóně”. Paní se otočila a mamku uviděla, tak jí hned řekla co se stalo a požádala, zda může zavolat o pomoc. Paní chvílí stála a nebyla si jistá, že mamka říká pravdu. Mamku napadlo, že přeci naše babička má klíče, tak že by jí mohla paní zavolat ať přijde a zachrání nás. Babička telefon zvedla, ale myslela si, že si z ní někdo dělá srandu. I přesto, že babička odlétala na dovolenou s námi, nebyla doma – byla s kamarádkou na kávě. Pak jí došlo, že to asi není sranda a řekla že přiběhne, ale že neví zda nemáme zamčeno a tak raději zavolá hasiče. Paní z ulice mamce vzkaz vyřídila, řekla ”vaše maminka už běží a volala hasiče, tak to bude veselé, asi zůstanu a počkám jak to dopadne.”

Po chvílí mamka viděla jak utíkám ke dveřím - čekala a najednou u nás v obyváku stojím společně s uřícenou babičkou, s čtyřmi hasiči a dvěma policajty. Mamka říkala, že já jsem byl nadšený, v té době jsem samozřejmě jako každý kluk chtěl být policajt a že máme doma celou jednotku rychlého nasazení se mi líbilo. A mamka? Mamka ta se styděla - vše dobře dopadlo a dovolená byla super.

Jo a s tou paní co zavolala babičce je mamka do dnes kamarádka.