Opravdové přátelství - Kryštof Prusalis - (KNZ-K3)

Přátelství? Co je to opravdové přátelství? Myslím, že vím, co to znamená, protože takové pravé kamarádství znám. Každý z nás může mít mnoho přátel, ale jen pár dobrých. Ti, o kterých mluvím, se nikdy nezradí, vždy si pomůžou, mají se navzájem rádi a přejí si jen to dobré.

Člověk potřebuje k životu přátele, se kterými si rozumí. Nezáleží na tom, jaké je národnosti, protože dobré přátelství nezná hranice. Opravdoví přátelé jsou nerozluční, i když se může stát, že dojde k hádkám či nedorozuměním. Za tyto zbytečné hádky většinou může tzv. ponorková nemoc. Pokud nastane taková situace, mám dobrý recept. Chvilka odloučení nikomu neuškodí. Stačí jen pár dní nebo hodin a už se přátelé opět těší na setkání.

Někdo nemusí mít to štěstí na kamarády a třeba by si přál to pravé přátelství zažít. V takovém případě bych mu radil se přihlásit do nějakého kroužku, který by jej zajímal, a věřím, že by si tam nějaké přátele našel. Většinou si totiž rozumí lidé se stejnými zájmy.

Dle mého názoru je skvělé, když díky dvěma přátelům, kteří mají své vlastní kamarády, může vzniknout celá skupina dobrých přátel. Například můj kamarád chodí do kroužku historického šermu a často mi vyprávěl o tomto umění. Několikrát mi předvedl, co se tam naučil, byl nadšený. Chtěl jsem se také věnovat šermu. A tak se i stalo. Přihlásil jsem se do kroužku a seznámil s dalšími kluky, se kterými si dobře rozumím. Chodíme spolu na různé akce a často se scházíme. Stali se z nás ti nejlepší kamarádi. 

A co třeba třídní kolektiv? I tam se může stát, že se najde někdo, kdo nemá velký zájem se zapojit. Nebo má spíše strach a stydí se. Těm bychom měli pomáhat a ukázat jim, že i pro ně je ve skupině místo. S takovými spolužáky si můžeme promluvit a zeptat, v čem je problém. Sám jsem měl ve třídě spolužáka Ukrajince jménem Matvii, který byl podobný případ. Moc se s ostatními nebavil a nezapojoval se do kolektivu. Pochopil jsem, že to jako cizinec v Česku nemá jednoduché, a proto jsem se snažil mu pomoct. Každý den jsme se víc a víc bavili a rozuměli jsme si. Časem se z nás stali dobří přátelé. Přestože se poté odstěhoval do Prahy, naše kamarádství neskončilo. Píšeme si, několikrát jsme se setkali a trávili spolu volný čas. Nejlepší zážitek s Matviim, na který rád vzpomínám, byl, když jsme se po několika měsících setkali v Praze. Šli jsme na tu nejlepší zmrzlinu a poté jsme u něj doma hráli celé odpoledne hry. Moc jsme si to užili.

Tak nějak by mohla vypadat přátelství, která neznají hranice. A co vy? Máte opravdové přátele? Já osobně bych si život bez kamarádů nedokázal představit.