Kamarádství nezná hranic - Barbora Hrachovinová - (KNZ-K3)

Tento příběh je z většiny podle pravdy. Představte si, že máte nejlepší kamarádku, která vám má odjet pryč. Znáte se s ní od první třídy a najednou vám má odejít. To se možná stane mně a Lindě.

Všichni nejspíš ví, že se bavíme každý den, pomáháme si, škádlíme se, povídáme si, držíme při sobě a další krásné věci co kamarádky dělají.

Linda je super kamarádka a ne jen kamarádka, ale i slečna. A to, že by měla odejít na gymnázium, opustit město, které znala a opustit kamarádky, začínat od začátku, je docela špatná představa. To by pro ní a pro nás bylo velmi složité. Nemyslím to zle, že by to nezvládla, chytrá a přátelská je dost, spíš by to bylo těžké pro mě, nevím jak Lindě, ale mně by se stýskalo, i když mám spoustu dalších super kamarádek.

Kdo ví, jak daleko by byla od nás. Vím, že bychom se stejně každá zaměřily jiným směrem na střední, ale když jsem byla menší, tak mi přišlo, že to bude až za dlouho a najednou… sedmá třída. A za dva dny, tři roky si budeme muset vybrat svůj směr života. Snad se budeme nejednou s Lindou setkávat. I když budeme každá jinde. Hlavně, aby Linda byla spokojená a šťastná, ať už bude na gymnáziu nebo s námi na základce a až pak na gymnáziu nebo střední škole.

Proč zrovna tento příběh k tomuto tématu?

Protože si myslím, že se mezi námi nevytvoří tlustá čára (hranice), která by nás rozdělila, tak, že bychom si už ani nepsaly.