Moji prarodiče - Ondřej Zámrský - (GP24-K3)

Aneb historky které mi prarodiče říkají pořád dokola a já to nemohu zapomenout

Moje babička mi jednou říkala, že chodila do obchodu jenom s patnácti korunami, se kterými si mohla koupit mléko, patnáct rohlíků a kilo salámu. Děda chodil na vojnu, ale děda tam nebyl celý rok a půl, protože se musel starat o jeho syna, a právě proto tam byl jenom osm měsíců.

Děda měl ještě bratra, se kterým chodil na vojnu nějakou dobu současně. Strejda létal s helikoptérou, a dokonce ji i pilotoval (řídil). Můj děda dokonce řídil tank a taky z něj i střílel. Po vojně se děda přidal k hasičům a strejda ještě zůstal na vojně. Mezitím, co byl děda na vojně, se babička starala o domácnost. Babička se za tu dobu naučila šít a prala prádlo v Ostravici. Děda hrál později florbal. Byl gólman, takže samozřejmě góly nedával. A ještě k tomu je vášnivým sběratelem modelů tanků a letadel. Jak hrál florbal víc a víc, začaly ho z toho bolet nohy a záda, takže proto s tím skončil, jak mu bylo "pouhých" třicet jedna let. Babička dělala gymnastiku a taky tam moc dlouho nevydržela. Jednou v gymnastice špatně dopadla, a proto si zlomila nohu a skočila.

Historek, které mi prarodiče vyprávěli je víc, ale jestli bych je vypisoval všechny bylo by to na minimálně tři strany A3.