Ona ji viděla - Lenka Janová (GP-K3)

Mojí babičce bylo pouze 15 let, když jí umřela babička. Jmenuje se Nataša Kalejová, její babička se jmenuje Margita Duždová. Bylo jich doma 10, 10 sourozenců. Bydleli na statku, měli mnoho zvířat, prasata, slepice a kachny. Když se kachňátka vylíhla, byla s nima velká práce. 

Jednoho všedního dne k nim jako vždy přišla babička. Dala si pouze vodu, měla velkou žízeň. Mluvila s její dcerou Máňou, nic se nedělo. Když se babička rozhodla, že musí jít, rozloučila se se všemi a řekla: „S pánem bohem!“ Odešla jakoby nic.

Den na to, k nim přijel strejda a najednou říká: „Babička umřela.“ Byli zaskočení, nemohli tomu uvěřit. Rychle se naskládali do auta a jeli. Když tam přijeli, babička měla přes oči bílý šátek. Začali vartovat.

Vartovali až do pohřbu. Pár dní potom, se to stalo, se babička uložila do postele a šla spát. Ve 3 ráno jí zazvonil budík, musela na brigádu. Otevřela oči a to, co viděla, jí zaskočilo, byla to ona, babička. Jenom tam stála, otevírala pusu, ale babička to nevnímala, jenom chtěla, aby to co nejrychleji skončilo.

Babička zmizela, ráno řekla svojí mamce, to se jí stalo, řekla jí jenom jedno: „Babička se s tebou přišla rozloučit.“ A tou větou to skončilo.