Nesnáším vosy - Lukáš Slamečka - (RH-K3)

Dnes je středa brzy ráno,
přestaň krákat za oknem vráno!
Do školy vstávat musím,
ale vymluvit se zkusím.
Vymluvit, to nejde
bez školy se neobejdem.

Jó, dobře už vstávám,
smutně posteli mávám.
Ale o mně a o škole už bylo dost,
teď totiž přichází náš další host.

Ten host je můj táta,
který když pracuje,
tak je celý od bláta.
A pak je tu babka z kopca
která už sleduje našeho hosta.

Taťka zase se sekačkou seká,
ale na stole ho už oběd čeká.
To je rychlost, to je jízda,
najel přímo do vosího hnízda.

Vosy na něho letěly,
celého ho zbodaly.
Babička to celé vidí,
že se za sebe ten kluk nestydí?
Mám mu to snad ukázat,
ale to je blbost,
sekačku už by měl ovládat.

Taťka zalez do garáže,
v rukávu vos pět,
babička si říká v duchu,
to se zbláznil celý svět.

To je trapas, co to dělá,
vždyť to vidí celá Bělá.
Před chvilkou normálně sekal
a najednou do garáže spěchal.

Venku je žár jako prase,
všichni jsme zpocení
a to ne jenom v pase.

Taťka přišel nahoru pobodaný od vos,
babička mu hned říká: „Vypadáš, jak kdyby tě pokloval kos.“
Taťka hnedka říká: „Ale kdepak kos, já jsem jenom najel do hnízda vos.“