Interview se členem rodiny - Klára Kufová - (RH-K4)

Rozhodla jsem se udělat interview se svou babičkou Emílií, která přes 50 let pracovala ve školství a zažila mnoho vtipných situací, ke kterým se dodnes ráda vrací. Pro dnešní rozhovor si jednu z nich vybrala.

O které historce budeš dneska vyprávět?
Byl začátek září a učila jsem v 1. třídě čtení. Děti byly velmi šikovné, nadšené a hodně se hlásily. V první lavici seděl drobný chlapeček, který se hlásil skoro neustále, i když byl vyvolaný už třikrát. Po chvíli jsem si všimla, že je pod ním velká louže. Myslela jsem si, že se mu vylil čaj, a proto jsem začala vysvětlovat, že se pije o přestávce. Kluk se rozplakal a říkal, že se počůral. „Tak proč ses nehlásil?“ ptala jsem se ho, „Pustila bych tě na záchod.“ Chlapec přes vzlykot odpověděl: „Ale já jsem se hlásil třikrát, a vy jste mě pokaždé dala číst!“

Jak jsi situaci vyřešila?
Chlapec se převlékl do tepláků na cvičení a já mu vyprala spodní prádlo i kalhoty. Na topení ve třídě a v družině mu všechno uschlo, takže domů už šel v pořádku. Zavolala jsem také uklízečku, aby “rozlitý čaj“ vytřela.

Jak na situaci reagovaly ostatní děti?
Protože všechny děti chodily předtím do školky, tak byly na podobné situace nejspíš zvyklé a chlapci se nikdo nesmál. Zadala jsem jim práci, abych mohla situaci v klidu vyřešit.

Jak se s incidentem vyrovnal chlapec?
Když viděl, že se nic vážného nestalo, přestal plakat, uklidnil se a už na to nemyslel.

Co sis v tu chvíli myslela?
Myslím, že jsem byla vyvedena z míry více než on. Bylo to totiž poprvé, co jsem učila tak malé děti a podobnou situaci jsem opravdu nečekala.

Pochlubila ses kolegům?
Ano, hned o přestávce jsem v kabinetě svůj zážitek vyprávěla a vzbudila jsem tím všeobecné veselí. Často se mě potom ptávali, jestli jsem zase někoho nechala třikrát číst.